Cesťáček 2

DEN DRUHÝ

Nastalo ráno. Já, když spím venku, ať už pod širákem nebo ve stanu, vstávám velmi brzo. Po spatření času na hodinkách, jsem si musel znovu protřít oči, protože ukazovaly pár minut po páté. Z tohoto časového údaje jsem usoudil, že je brzo až moc a jelikož mě hradní strašidla nechala na pokoji, o otravování se staral vesměs pištící a bodající hmyz, uložil jsem se ještě ke spánku. Dřímání mi vydrželo až do čtvrt na sedm, poté jsem se mírně rozlámaný vyhrabal ze svého celtového příbytku. Když jsem se lehce nasnídal, měl jsem kupodivu chuť se i rozhýbat. Až byla krev dostatečně rozprouděná, sbalil jsem se a vyrazil na nádraží.

Už z dálky bylo vidět motoráček ve stanici, takže jsem měl co dělat s dobíháním a nakonec jsem naskočil, aniž bych si koupil lístek. Ještě že jedu pouze jednu zastávku a další už vystupuji, ovšem i to stačilo, abych stál u dveří jako na trní. Průvodčí nedošel, asi se s někým zakecal a já dojel do Sušic bez problémů. Přemýšlel jsem nad dalším plánem a první co mě napadlo, bylo doplnit si zásoby v nedaleké samoobsluze, především ty tekuté, protože sluníčko začínalo hezky připalovat. Sedím si tedy před obchodem a najednou jsem nevěděl co dál, byla sobota, místní sedí doma a přespolní zmizeli někam k vodě nebo leželi ve svém táboře. Šel jsem ještě do místní trafiky, kde jsem měl v úmyslu nakoupit si nějaké pohledy a prodavačka byla tak ochotná, že mi jich ukázala celý katalog. V něm se mi podařilo objevit pohled, o němž jsem slyšel už dříve - jednalo se o snímky crop circles neboli kruhů v obilí, objevených v okolí. Dobrý úlovek! Abych navázal řeč s paní trafikantkou, vybral jsem si i další pohledy, vesměs hradů jižních Čech a při tom jsem se zeptal, zda neví o nějakých kruzích v blízkosti Sušic. Bohužel mé plané naděje nenaplnila - nevěděla o žádném ani o nikom, kdo by mi mohl říci něco bližšího. A tak po Žihobcích jsem neuspěl ani v Sušicích.

Po prozkoumání mapy jsem se rozhodl pro návrat přes Horažďovice do Českých Budějovic, kde jsem si vyhlédl za cíl deset kilometrů vzdálenou Hlubokou nad Vltavou, proslulou krásným zámkem. Při mém přejezdu vlakem jsem zjistil, kolik vodáků či trampů cestuje na této trase tam a zpět, zkrátka čundr je stále v oblibě. Bývají i velmi často porůznu odlišeni od jiných skupin, například jedna skupina měla určitý druh klobouků, druhá zase stejné šátky nebo jinou část oděvu. V jednom se však všichni shodovali a to tím, že měli někde vyšitý svůj znak. Dokonce i spousty malých děcek s vedoucíma. Všichni si klidně někam míří, jen já tu bloudím. Doufám, že na Hluboké to bude lepší. Konečně! Už mi to jede, tak hurá za novými cíli.

Když jsem dojel do stanice označené cedulí Hluboká nad Vltavou, nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím - nádraží vypadalo prostě příšerně. Jeden baráček, ve kterém je všechno, co má na nádraží být, kousek dál stála větší dřevěnice, předpokládám, že to bylo skladiště. Pár rozbitých domků za nádražní budovou obsadili vesměs obyvatelé tmavší pleti, takže ani ty mě zrovna nenadchly.

Cestu od železniční budovy lemují křoviska a stromy, poté se objevuje pár budov nějaké továrničky a pak zase křoví a stromy, trošku ve stylu aleje, vypadá to jako by je tak před mnoha lety někdo vysadil.

Po dojití k hlavní silnici mě zarazila křižovatka, protože jsem měl najednou na výběr - mám jít vlevo nebo vpravo? Vybral jsem si možnost jít doprava a došel jsem k nedalekému loveckému zámečku jménem Ohrada, ke kterému přiléhala malá zoologická zahrada s velkým Munickým rybníkem. Jelikož byly teprve dvě hodiny odpoledne, chtěl jsem si trošku ukrátit čas a tak jsem si zvolil jako relaxaci návštěvu zoo. Po příjemné procházce zahradou, mě napadlo, že se zeptám slečny pokladní, prodávající vstupenky na zámečku, jestli by mi neporadila ohledně nějakého ubytování.

Při rozhovoru jsem se dozvěděl, že slečna sice pochází z Hluboké, ale o ubytování mi neporadila nic nového, pouze mi prozradila nejdražší hotel v obci, což je mi platné, jak mrtvému zimník. To jsem si ovšem zabručel jen pro sebe.Tak jsem se nakonec vydal k autokempu Bezdrev, pojmenovaného podle rybníku, u nějž ležel. Po cestě tam jsem si stačil projít ještě místní jachtařský klub nebo chatařskou oblast, všechno bylo ale plné.

Bylo mi jasné, že i dnes spím nejspíš pod širákem, tak jsem se ubytoval v kempu zatím jen tak. Dnes mě však oproti prvnímu dnu potkalo nevídané štěstí, když pán v recepci udělal velkorysé gesto a půjčil mi jejich stan na jak dlouho budu chtít. Sice nevím, kolik mi za něj napaří cenu, ale lepší než nic. Střecha nad hlavou je střecha nad hlavou, alespoň si mám kam uložit věci a při dešti budu klidně spát v suchu. Bylo to klasické, malé áčko pro dvě osoby a postavený jsem jej měl za deset minut. Super! Zaradoval jsem se, když jsem se zálibně díval na své nové obydlí, příští rok si musím taky něco takového koupit. Jsem klidnější, mám-li své věci někde uschovány. V klidu jsem si zašel do lesa pro dřevo a rozdělal oheň, na němž jsem uvařil francouzkou polévku k večeři. Pivko na spláchnutí mi udělalo jenom dobře a tak není divu, že jsem vypadal mnohem spokojeněji než včera. Tomu říkám pohoda a nevím, kdy odtud odjedu.

Jako post scriptum, neboli jak říkám mini dopisy mám poznámku:

Pozoruji krásný rudý sluneční západ, jsem unaven a půjdu brzo chrápat,

cizinců mraky povím vám, lidí hodně a já přijel sám.

Jo a taky mě příšerně poštípali komáři!

SAM