Cesťáček 7

DEN SEDMÝ

Já bláhový si myslel, že se vyspím. Už o půl třetí ráno mě vzbudila nějaká parta, co šla ze zábavy. A myslím, že nejenom mě podle hlasů nespokojených právě probuzených. Poté jsem překvapivě, ale celkem v pohodě usnul a spal až do šesti. O deset minut později jsem začal pomalu balit a za půl hodiny nebylo co dělat.

Jenže ...?

Nějaká intuice či co mi připomenula včera vyřčené přísloví o ptácích v hrsti a na střeše. Přeloženo do mého současného stavu – je lepší tu vydržet ještě jednu noc pod stanem než vyrazit někam na neurčito. Zvláště potom, co hned od rána začalo pálit slunce jako divé. Svůj výlet, bohužel už zase sám, jsem si naplánoval do Českého Krumlova, ale odjezd z Hluboké nad Vltavou jsem posunul, ať se zbytečně v tom vedru neženu.

Cesta vlakem byla opět fantastická. Znovu jsem si to hučel místní lokálkou tak rychle, že jsem si stačil vychutnat všechny detaily a divy přírody v okolí. Projíždělo se nedaleko zříceniny Dívčí Kámen, kláštera Zlatá Koruna nebo v dáli stála nejstarší rozhledna na Kleti. A tak nevadilo ani třiceti minutové zpoždění. Od vlakové zastávky trvala cesta do krumlovského centra skoro dvacet minut, ale stálo to za to. Krásné starobylé domy s podloubím, které lemovaly křivolaké uličky byly často plné různých obchůdků. Řeka Vltava zde protékající byla, jak už to v této době bývá, plná vodáků. A když už to nebyli vodáci, tak si turisté mohli o něco výše proti proudu řeky zaplatit loďku, s níž se pokoušeli sjet místní splav. Byla to zábava, jak pro účastníky plaveb, tak pro diváky, neb ne všem se to povedlo a hezky se po vodácku pod splavem udělali. Hrad či zámek Český Krumlov jsem prošel jen tak zhruba, ale dovnitř jsem nakonec nešel z časových důvodů. Prohlídky byly plně obsazeny na dlouho dopředu. Ale za prohlídku stojí i to starobylé českokrumlovské centrum.

Zpět na Hlubokou jsem jel opět lokálkou, opět se zpožděním a po nákupu uzenin při přestupu v Českých Budějovicích jsem se vrátil do kempu na Bezdrevu. Při vystoupení z vlaku v Hluboké nad Vltavou vešlo několik lidí hned za nástupištěm do lesa. Napadlo mě, že by se mohlo jednat o zkratku do kempu. A taky že jo. Skoro o patnáct minut kratší cesta a já blázen chodil podél silnice dvojnásobek času. Jediným problémem je všudypřítomný hmyz, hlavně komáři či takové ty žravé mušky. No nic, slunce odpoledne stále skvěle pálí, tak se jdu vykoupat do rybníku Bezdrev a pak se vyvalil relaxovat na pláži. Bylo mi fajn a vůbec jsem nelitoval svého rozhodnutí zde zůstat. Chvíli poté ještě odpočívám ve stínu stanu a mezerou ve stanové plachtě pozoruji krásný západ Slunce. To mi však kručení v břiše už dává znamení k další činnosti. Z posledních zásob dřeva jsem rozdělal oheň, opekl si špekáčky a v duchu hodnotil uplynulý vandr po jižních Čechách. Bylo to fajn. Večeři jsem zapil pivkem z místního jihočeského pivovaru a po příjemné relaxaci u večerního ohně jsem šel spát.

P.S. Při odpočinku ve stanu mě napadl takovýto minidopis: Ležím si ve stanu, čekám až hlad dostanu, doufaje v krásné počasí, ať se mi nezkazí, bylo mi tu hezky, já stále mluvím česky.

A jelikož mě čekal už doopravdy poslední den, jen s jízdou domů, tak jej hned přidávám.

DEN OSMÝ

Ráno jsem byl po probuzení hned na nohách, posnídal poslední zásobu jídla v podobě oplatku a po základních potřebách člověka jsem si sbalil věci. Poté ještě očistit a složit půjčený stan, který jsem šel vrátit, načež vše panu domácímu v chatce recepce kempu zaplatil. Po krátké rozluce jsem se odebral na vlakovou zastávku a jelikož jsem ze včerejška věděl o zkratce lesem, tak všechno stíhám v pohodě. První vlakový spoj z Hluboké nad Vltavou do Českých Budějovic je v klidu, ten druhý z Budějovic už byl plnější.

Aby to nebylo jen na pohodu, tak asi po hodině jízdy nám řekl průvodčí, že si na příští stanici musíme přestoupit na autobusy, jako náhradní dopravu, pro poruchu na trati. Ach jo. Vše nakonec proběhlo bez větších problémů a my po nějaké době jízdy autobusem do stanice, odkud byla zase provozuschopná trať se zase mohli vrátit do vlaku. Ještě mě čekal nějaký přestup, ale cesta domů se už odehrála bez dalších zážitků. Tak zase někdy příště, někde jinde na cestách. AHOJ!

P.S. Dočetli jste zápisky z Cesťáčku z obyčejného putování po jižních Čechách, ale právě díky těmto zápisům už na to nikdy nezapomenu a můžu se k nim kdykoliv vrátit pro osvěžení vzpomínek. Tak pamatujte na to.