Cesťáček po 4

CESŤÁČEK 4

Závěr minulého Cesťáčku bylo napsáno něco jako proroctví. A čeho se mělo týkat? No hlavně toho, že po takové noční akci se těžko vstává, a ještě hůře někam putuje. Takže, jak ten den vlastně proběhl?

DEN 4

Ranní probuzení byl takový bolehlav, sušák a hlavně šok. Při šmátrání ve ztmavlém stanu jsem nejprve zjistil, že je teprve půl sedmé, poté nahmátl hlavu a až potom tolik potřebnou láhev mirindy. Zřejmě napití a osvěžení mi způsobilo probliknutí a rozproudění mých myšlenek, neboť vzápětí mi došla otázka – jakou hlavu? Vedle mě ležel člověk, ale kdo to byl?

Já nejprve myslel, že to je jeden z Brňáků, ovšem odhrnutí spacáku mě vyvedlo z omylu. Nebyl to nikdo ze sousedního stanu, ale jedna z holek, se kterými jsme se včera večer bavili. Po jakémsi společném utřídění myšlenek, kdy mi bylo vysvětleno, jak jsem se dostal do stanu já i ona, jsme se vydali na kafe a nějakou tu snídani. Po krátké rozlučce se vrátila za kamarádkami a já se rozhodl pro výlet na zámek Orlík nad Vltavou.

Jenže tento den mi asi nebylo přáno. Přesun z Hluboké nad Vltavou do Protivína to ještě šlo, tam jsem si zkrátil dobu čekání procházkou po vesnici a doplnění zásob jídla a pití. Z Protivína jsem pokračoval do Čimelic, odkud jsem měl jet autobusem až na Orlík, ale po prozkoumání spojení jsem zjistil, že tam bych se dostal, jenže zpátky už asi ne. Prostě zoufalé spojení. Chtěl jsem to nakonec risknout, jenže právě v Čimelicích jsem si nechal ujet autobus na Orlík v domnění, že by měl jet na opačnou stranu. A jiný už nejel. Byl jsem nucen si projít Čimelice zpět na nádraží a opět čekat na vlak zpátky. Ani by mi nevadilo, že jsem projel zbytečně 50 korun, ale takhle nevydařený výlet snad ani nepamatuji. Malou naději mi poté zhatily ještě přestupy, proto se dnes nedostanu ani do dalších míst, jakými byl Zvíkov či Mirotice. No nic, budu se muset vrátit na Hlubokou.

Po příjezdu do kempu Bezdrev jsem zjistil, že oproti Protivínu tady hnusně prší, takže jsem si lehl do stanu a píšu kraviny do notesu. Brňáci to dnes v kempu vzdali a ukecávají mě na zábavu v Českých Budějovicích, ale odmítnul jsem. Jedna taková noc prozatím stačila.

I když stojí 20 korun, tak si dávám teplou sprchu a jdu ke stánku si sednout na pivko a něco na zub. Přestává pršet, ale předpověď počasí na další den nic moc. Chvilku jsem tam pokecal s holkama ze včerejška, ale v rozumný čas jsem šel do stanu. Ještě před úplným usnutím jsem slyšel hlučný příjezd Brňáků, kteří mě hned probrali a povídali o špatné diskotéce i jiných akcích v okolí, které je nezaujaly. Dlouho do noci se kecalo, i trochu popíjelo z jejích zásob, neboť chtěli dohnat, co předtím zameškali. Závěrem padlo u nich rozhodnutí, že pojedou zas o kus dál. A pak se šlo už konečně spát.

Z těch mých mini dopisů mě při pohledu na hladinu rybníka Bezdrev skrápěnou dešťovými kapkami napadlo tato mini říkanka: „Počasí hnusné a mě je jasné jak facka, dívám se smutně, jak prší hustě a vidím racka.“

Nemůžu si vzpomenout, zda se říká, že čtvrtý den na cestách bývá krize. Pokud ano, tak já to můžu za dnešek potvrdit. Sice nic moc den, jak by mohl někdo říct, ale i to k putování patří. Kdyby tyto zápisy neexistovaly, tak bych si v dnešní době už ani nevzpomněl, jak to tenkrát bylo. A to je výhoda psaní deníku.