historický kaleidoskop
Tuhle kapitolu jsme pojmenovali trochu zvláštně - Kaleidoskop. Ptáte se proč?
Když jsme otevřeli slovník cizích slov, tak tam pod tímto odkazem stálo vysvětlení: 1. se jedná o optickou hračku, v níž se barevné střípky přeskupují do různých geometrických obrazců. 2. jde o pestrou směsici rychle se střídajících událostí či věcí.
A právě druhý bod je náš případ, neboť zde budeme chtít uvádět zajímavé základní události z dějin naší země a přilehlých oblastí od prvopočátku až po současnost. V podstatě se dá tato část nazvat jako dějinný či historický Kaleidoskop. Pojďme se tedy úvodním prvním dílem podívat, jak nejen česká krajina vznikala a utvářela se do dnešní podoby.
Známý vývoj života na Zemi se datuje zhruba do časového období od neznáma až do 2 600 000 000 př.n.l., které se nazývá PRAHORY, za ním dále následují STAROHORY, PRVOHORY, DRUHOHORY, TŘETIHORY a zatím nynější současná éra jsou ČTVRTOHORY, jejíž geologická perioda se jmenuje Holocén, jenž zahrnuje dobu od roku 10 000 do současnosti. Možná nezáživný začátek jsme sice hodně zjednodušili, ale naší české krajině se už budeme věnovat podrobněji.
I zde musíme začít dobou hodně vzdálenou, jenž je označováno jako před naším letopočtem. Jako první zastávku jsme zvolili období zvané starší paleolit, který zahrnoval období mezi 1000 000 - 250 000 př.n.l. Paleolit (starší doba kamenná - palaios - starý a lithos - kámen) je počáteční a zároveň nejdelší epochou vývoje lidské společnosti.
Nejstarší paleolit, v němž se měl pohybovat nejstarší typ myslícího tvora zvaného Homo habilis - člověk zručný, není v českých zemích zastoupen vůbec, ovšem již výše zmíněný starší paleolit nám určité doklady o pobytu a uvědomělé činnosti lidí zanechal.
Jde převážně o nálezy hrubě opracovaných kamenných nástrojů jako například pěstní klíny a úštěpy s ostrou hranou. Jejich tvůrcem byl zřejmě další typ člověka zvaný Homo erectus - člověk vzpřímený a sice jeho druh pithecanthropus, který ač se ani on přímo nevyvinul v českých zemích, existují věrohodné svědectví o jeho přítomnosti v době před více než 700 000 lety. To je také okamžik, v němž začínají dějiny naší krajiny.
A pokračujeme dál do období mezi 250 000 - 40 000 př.n.l., což je střední paleolit, kdy se u nás objevil Homo sapiens neanderthalensis - člověk neandrtálský. Nejstarší pozůstatky po něm byly nalezeny v jeskyni Šipka u Štramberka (dětská čelist) nebo v jeskyni Švédův stůl v Moravském krasu (čelist dospělého člověka).
Mladší paleolit v rozmezí let 40 000 - 10 000 př.n.l. je dobou, v níž se ve střední Evropě objevil Homo sapiens sapiens, předchůdce všech dosud na zemi existujících ras. Z této doby byly na jižní Moravě, v Dolních Věstonicích a v nedalekém Pavlově, objeveny keramické pece s množstvím drobných uměleckých plastik a jejich úlomků. Do tohoto okruhu nálezů patří i známá postava Věstonické Venuše, což má být jeden z nejstarších dokladů keramické výroby. Společenské organizaci se říkalo matriarchát, protože významnou roli v jednotlivých společenstvích zaujímala žena - matka. Zdrojem obživy se stal převážně lov a zde také nastává hlavní éra lovců mamutů. To také dokládají kosterní pozůstatky asi tisíce mamutů u tábořiště v Předmostí u Přerova. Ke konci éry mladého paleolitu nastala v Evropě pozdní a zatím poslední doba ledová.
Takovou závěrečnou fází paleolitu se stal pozdní paleolit, zahrnující období mezi 10 000 - 8000 př.n.l., což je rovněž začátek nové geologické fáze čtvrtohor.
Nejen z geologického vývoje země, ale i v dějinách lidských civilizací začínala nová etapa - paleolit přecházel v mezolit (střední dobu kamennou), který datujeme do 8 - 5 tisíciletí před naším letopočtem. Nástroje lidí se v ní zmenšovaly a hojně se mimo kamene, jako materiálu, využívaly i kosti.
Jelikož kámen, jako hlavní surovina, zůstal i nadále, mělo též nové období obdobné pojmenování a to neolit (mladší doba kamenná) v rozmezí let 5000 - 3500př.n.l.
V této éře jsme byli svědky toho, kdy lidé mimo lovu začali více využívat zemědělsko - dobytkářského hospodářství. To byla tak hluboká změna, že se hovoří o neolitické revoluci. I v neolitu se rozvíjel matriarchát,tj. uspořádání rodů po ženské linii.
Přechodná fáze vývoje, v němž kámen pomalu nahrazovaly kovy, věda nazývá eneolit (pozdní dobu kamennou), zabírající období 3500 - 2000 př.n.l. Z kovů se nejprve jednalo o měď - odtud i občas užívaný název této éry chalkolit (chalkos - řecky měď), užívanou v zemědělství i u zbraní. Poněvadž se jak obdělávaní polí pomocí dobytka, tak třeba řemeslná výroba staly výhradně mužskou záležitostí, nastává tím i nové uspořádání ve společnosti - matriarchát přecházel v patriarchát. Vznikla párová rodina a probuzenství se začalo odvozovat po mužské linii. Badatelé se pak poprvé odvažují usuzovat etnickou příslušnost tehdejších obyvatel střední Evropy, kterými pravděpodobně byla etnika indoevropská.
Jak už padla zmínka, dostávaly se postupně do podvědomí kovy, konkrétně měď, tudíž můžeme již hovořit o době bronzové, jež zahrnovalo dobu mezi lety 2000 - 750př.n.l.
Bronz - slitina mědi s dalšími kovy i nekovy, nejvíce však s cínem se prosadil jako běžná hlavní surovina až po téměř tisíci letech. V této etapě se již názvy kultur neodvozovaly z vnějších znaků, ale podle míst prvních či nejvýznamnějších nálezů a také dle způsobu pohřbívání. A tak tu máme nejstarší kulturu doby bronzové u nás, kterou byla kultura únětická (podle nálezů v Úněticích u Roztok u Prahy). Pohřebiště měli kostrové, kdy zemřelý byl většinou uložen na pravém boku tváří k východu Slunce (tzv. kult Slunce).
Okolo roku 1500 př.n.l. k nám proniklo nové etnikum, jež vytvořilo tzv. kulturu mohylovou, což bylo odvozeno od druhu pohřbívání - nad hroby vršili mohyly, někdy i s pohřební komorou. Později dochází ke kontaktu mezi mohylovou kulturou a kulturou lidu popelnicových polí (zvaná někdy lužická). Pojmenování dostala opět ze stejného důvodu - pohřeb byl žárový, kdy popel zemřelých dávali do keramických popelnic.
To se však k nám už pomalu dostává železo, jehož znalost byla do střední Evropy přenesena ze Středomoří, konkrétně z antického Řecka, částečně i působením etruské kultury ze severní Itálie. Během 8.století př.n.l.tak nastává doba železná, jejíž starší fáze se nazývá dobou halštatskou (dle nálezů v Hallstattu v Horních Rakousích) a trvala mezi léty 750 - 400 př.n.l. Na přelomu 6-5 století př.n.l. postupně vytlačili tuto halštatskou kulturu svými nájezdy kočovní Skytové a od západu a jihozápadu sem začali pronikat Keltové - první etnikum žijící v českých zemích, které byli vědci schopni určit a pojmenovat.
Se vstupem Keltů (latinsky Galové) začíná pro střední Evropu mladší doba železná zvaná doba laténská, trvající zhruba od roku 400 př.n.l. až do přelomu letopočtu a pojmenovaná je podle keltské vojenské stanice ve švýcarském La Téne. První stopy u nás jsou z 5.století př.n.l. a hlavním keltským kmenem obývajícím naše území byli Bójové (latinsky Bohemia), část Moravy pak byl obsazen kmenem Volků - Tektoságů. Typickým jevem této doby jsou keltská oppida - což jsou opevněná hradiště a sídliště, jež byly středisky jak hospodářskými, tak společenskými a tehdy patřily vždy k nejvýznamnějším v celé přilehlé oblasti.
V českých zemích je největší ve Stradonicích u Berouna, dále Závist u Zbraslavi či Hostýn na Moravě. Keltové nikdy nevytvořili u nás stát a snad i proto nedokázali odolat tlaku Germánů ze severu a Římské říše z jihu. Ještě v polovině posledního století před naším letopočtem téměř vymizeli z našich zemí, jen na pomezí Slovenska a Moravy snad nějakou dobu mohl sídlit keltský kmen Kotinů.
Odchodem Keltů končíme úvodní část Kaleidoskopu, v němž jsme se v rychlosti zmínili o základních událostech před naším letopočtem. V příští kapitole by již měly přijít na řadu postavy a děje vám více známé, které budou chtít připomenout, jak se tenkrát utvářely dějiny.