hrad Křivoklát
V dnešním díle se podíváme na jeden z nejstarších hradů v Čechách, který se nachází na Rakovnicku a je jím královský hrad Křivoklát. Nachází se v malebné krajině plné hlubokých, téměř nekonečných lesů, skalních srázů nad hlubokým údolím řeky Berounky nebo rozkvetlých luk. Náš hrad Křivoklát byl postaven na vrcholu lesnatého ostrohu nad Rakovnickým potokem poblíž jeho ústí do Berounky.
HISTORIE HRADU
Poprvé je v této krajině zmínka o hradu k roku 1110 v Kosmově kronice, a to souvislosti s nějakou přestavbou, ovšem tento předchůdce měl podle průzkumů stávat na jiném místě. Královský hrad Křivoklát vznikl někdy v první polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara I. nebo jeho syna Václava I. V jeho dalším rozvoji pokračoval i další český panovník Přemysl Otakar II., král železný a zlatý. Všechny panovníky zde lákal nejen klid, ale taky bohaté lesy s možností častých honů a štvanic. Právě při jednom takovém přišel Václav I. o oko, když jej při štvaní zvěře zranila větev.
Počátkem 14. století hrad vyhořel a jak se později ukázalo, tenhle živel byl pro Křivoklát prokletím. Díky náklonosti panovníků byl však rychle obnoven.
V těchto neklidných letech hrad dobyl Vilém Zajíc z Valdeka, který Křivoklát poskytl královně Elišce Přemyslovně jako azyl i s jejím synem Václavem, pozdějším králem a císařem Karlem IV., než přesídlila na bezpečnější hrad Loket. Její manžel a otec Karla král Jan Lucemburský hrad zastavil, aby získal finanční prostředky na válečné tažení a jeho syn pak těžko Křivoklát vykupoval zpět do královské moci. Královský hrad si oblíbil i pokračovatel rodu Václav IV. Před začátkem husitské revoluce měl zde ukrýt královský poklad a korunovační klenoty. Zatímco korunovační klenoty měl objevit a odtud odvézt do Uher jeho bratr Zikmund, tak poklad se vypátrat nepodařilo. Roku 1388 se pak měl na Křivoklátě odehrát pokus otrávit českého a římského krále Václava IV., ale jelikož se k tomuto případu našlo jen málo informací, tak se uvažuje, jestli třeba nakonec nešlo jen o záchvat dny, kterou král trpěl.
Rok 1422 a opět požár, který objekt poškodil. Než jej stihli opravit, tak byl ještě více poničen husitskými a katolickými armádami, které hrad několikrát dobyly. S opravami začal Jiří z Poděbrad a nový lesk mu vrátila pozdně gotická přestavba za Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Za panování rodu Habsburků ovšem tento lesk ztratil, neboť ti hrad využívali spíše jako vězení. Ale tento úděl měl Křivoklát vlastně po většinu doby. Drželi tu ve 13. století třeba vzpurné štýrské šlechtice nebo v polovině 16. století biskupa Jednoty bratrské s jeho písařem. Pocit vězně tu zažil například i anglický alchymista a šejdíř Edward Kelley, jehož prý posadili do menší věže zvané Huderka. Je však pravděpodobnější, že i zde měl k dispozici nějakou laboratoř, kde měl určité pohodlí a mohl pokračovat v pokusech, přesto se pokusil o útěk. K jeho smůle se lano spuštěné z okna přetrhlo a on spadl do hradního příkopu, přičemž si roztříštil nohu. Tehdejší lékaři mu museli amputovat chodidlo, které nahradili dřevěnou protézou. Dalším vězněm byl bývalý komorník císaře Rudolfa II. Jeroným Makovský z Makové obviněný z politických čachrů či odstranění dvou vlivných ministrů. Roku 1603 byl zatčen a odsouzen k doživotnímu žaláři na Křivoklátě a měl zde být až do roku 1619, kdy měl prozradit skrýše pokladů Rudolfa II. na Pražském hradě. Po porážce stavů v roce 1620 se na Křivoklátě měla odehrát i jedna poprava. Odsouzeným byl farář staroměstského chrámu Panny Marie před Týnem Jan Locika. Původně evangelík se chtěl zachránit a přestoupil na katolickou víru. Jenže i tak mu zabavili výnosnou faru a on začal vyvolávat vzpouru, za což byl zatčen, odsouzen a popraven.
Jak jsem zmínil, požáry na Křivoklátě se opravdu vyřádily, ten z roku 1643 byl zvlášť obrovský a připravil královský hrad o jeho výstavnost a významnost. I proto se tento objekt začal častěji dostávat do zástavního držení. V roce 1658 postoupil Křivoklát císař Leopold I. Schwarzenberků roku 1685 hrad od nich koupili Valdštejnové, od roku 1733 patřil Fürstenberkům, kteří objekt sice využívali zejména pro hospodářské účely (o pivovaru už tu byla řeč), ale právě jim vděčíme za to, že se Křivoklát nestal pouhou ruinou a zachoval si svůj starobylý ráz. Přišel rok 1826 a hrad znovu vyhořel. Jeho obnova se započala od druhé poloviny 19. století a pokračovala až do první třetiny 20. století. Celá rekonstrukce probíhala v duchu původního vzhledu a tím taky celému areálu navrátila někdejší středověkou podobu. V roce 1897 vzniklo v hradní věži první muzeum. Šlechtický rod Fürstenberků vlastnil Křivoklát až do roku 1929, kdy se stal majetkem státu.
PODOBA HRADU
Jádrem samotného hradu je horní nádvoří s dominantní válcovou Velkou věží, z níž je krásný výhled do okolí, kterou ještě doplňuje hranolová Prochoditá věž z doby českého krále Václava IV. Prostor mezi nimi vyplňuje trojkřídlý palác s nádhernou kaplí, jež nádvoří uzavírala. Dnešní podoba kaple pochází z let 1499 – 1516, má sklenutou síťovou žebrovou klenbu a je ozdobená sochami apoštolů. Cenná je bohatě plasticky zdobená oltářní archa z doby kolem roku 1490, kterou nalezneme v jižním křídle paláce. K nejkrásnějším prostorám pak patří gotický Královský sál s hvězdovou klenbou a zbytky gotických nástěnných maleb. Je to největší prostor na hradě a po Vladislavském sále na Pražském hradě druhým nejrozsáhlejším gotickým sálem v České republice. Dalším zajímavým sálem je Rytířský nebo knihovna obsahující na 52 tisíc svazků. Nejtěžší kniha tu váží něco přes 9 kg. Na rozlehlém Dolním nádvoří, které od vnitřního hradu odděluje západní křídlo paláce, stojí hejtmanský dům, studna s rumpálem či kašna. V prostorách hradu najdeme taky vězení a mučírnu s mučícími nástroji. Zajímavou zmínku mám pro milovníky chmelového moku – v první třetině 18. století zde byl zřízen pivovar a dělalo se tu až dvaceti stupňové pivo. Bohužel jej nakonec zrušili na úkor nedalekého královského pivovaru. Hrad Křivoklát byl prohlášen za národní kulturní památku.
TAJEMNÉ SÍLY
Abychom se neprobírali jenom historií hradu, tak se pro zajímavost stručně zmíním o událostech takřka nedávných, při nichž může slabším povahám i přeběhnout mráz po zádech. Vzpomíná na ně bývalý průvodce hradem a pozdější pracovník zdejšího archivu: Skutečně neobvyklou příhodu zažil v 80-tých letech 20. století v hradní kapli. Tehdy si skupina lidí přála uskutečnit prohlídku půlnočním hradem za svitu svíčky. Jakmile došli do kaple, usadil kastelán skupinu do lavic a sám šel k oltáři, jenž se nachází za 1,5 metru vysokým zábradlím. Popisoval lidem výjevy ze života Panny Marie, které jsou na oltáři namalované a u jednoho z nich se dopustil neúmyslné impertinence, tedy urážky postavy na obraze. I když to nebylo řečeno schválně, přesto se začaly dít podivné věci. Nejprve se rozkmitaly plameny svíček a pak byl kastelán střemhlav vržen přes zábradlí přes zábradlí na zem před lavice. Přitom netrpěl závratěmi ani nebyl pod vlivem alkoholu. Poté ho neznámá síla ještě mírně zvedla a mrskla s ním zpět. Jedna ze zúčastněných mu řekla, že urazil dobrého ducha kaple a ten mu to takhle vrátil. Od této příhody si už nikdo v kapli nedovolil jakoukoliv impertinenci.
Druhá vzpomínka na tajemné síly se odehrála v roce 1973, kdy hrad ještě nebyl elektronicky zabezpečený a kastelán měl po skončení prohlídek povinnost vždy projít celou trasu, vše zkontrolovat, pozavírat okna, pozamykat dveře a podobně. Tehdejší kastelán měl psa – vlčáka jménem Aida, který ho každou obchůzku doprovázel. Jednou se vydali okolo deváté hodiny večer na kontrolní prohlídku zabezpečení hradu. Když přicházeli z knihovny do Královského sálu, začal se jeho čtyřnohý průvodce chvět, tisknul se mu k noze a téměř ho nepustil dál. Kastelán se lekl, že se tam někdo schovává. Celou dobu, co procházeli tímto sálem se pes od něj nehnul, stále se jen třásl a kňučel. Byla tu cítit něčí přítomnost a vnímal taky jakési slabé kroky za sebou. Zhruba v polovině sálu uslyšel zezadu čísi dech, to už bylo na něj moc. Kastelán se rozhodl, že se zničehonic otočí, aby neznámého návštěvníka překvapil. Když se však otočil, tak za ním nikdo nebyl a ani nikoho neviděl. Při odchodu ze sálu jej však kdosi vzal za rameno a jako by pohladil. Pak všechno tajemné naráz zmizelo. Také pes se přestal bát, a i z kastelána spadla tíseň. Později si vzpomenul na legendu, podle níž každý, kdo něco dobrého pro tento královský hrad učiní, bude odměněn. Snad i tím, že uvidí či uslyší víc než ostatní lidé. Protože kastelán vykonával svoji profesi již dvacet let, napadlo ho, jestli tohle nebyla ona odměna za vykonanou práci. Je vidět, že i když nemá Křivoklát svou Bílou paní či bezhlavého rytíře, přesto se tu můžou dít věci opravdu nadpřirozené. Takových podobných příhod z prostředí hradu Křivoklátu se mělo odehrát několik.
Podle pověsti byly pod hradem Křivoklátem prokopány tajné podzemní chodby. Nedávno byl učiněny pokusy lokalizovat je pomocí virgule. Má se v nich prý ukrývat již zmíněný zemský poklad, který zde uschoval král Václav IV. během husitských válek. V základu Velké věže byly prý nalezeny kameny se zvláštními značkami, o nichž se někteří domnívají, že by to mohla být znamení o vstupech do podzemních chodeb. Tak kdo ví, co nám ještě malebný královský hrad Křivoklát odkryje za zajímavosti.
Pro návštěvníky hradu je pak určitě dobrá zpráva o dostupnosti také vlakem, navíc je zastávka opravdu nedaleko. Takže mi nezbývá než popřát příjemný pobyt na dnešní historické památce.