Hrady 8 

 HRAD BEZDĚZ

V krajině voňavých jehličnatých lesů a pískovcových skalních útvarů se vypíná úžasná dominanta krajiny na severu Čech – královský hrad Bezděz.

Hrad leží na vyšším ze dvou čedičových kopců stejného jména, vystupujících z roviny Jizerské tabule. Vytvořily je vyvřeliny v pískovci ze zvláštního druhu čediče – znělce. Bezděz patří mezi naše vůbec nejcennější hrady, zvláště tím, že od jeho výstavby nebyl nijak významně přestavován. Byl zařazen mezi naše kulturní památky.

HRADNÍ ZJEV

Stoupáme-li zalesněným svahem hradního kopce ke vchodu do zříceniny, projdeme třemi branami, poslední z nich je střežena vysokou okrouhlou Čertovou věží, zastavěnou v hradní zdi. Cesta pokračuje podél severní ohradní zdi ke čtyřhranné baště a k hradní kapli. Za třetí branou je pamětní deska K.H.Máchy. Čtvrtou branou se vchází na nádvoří. Vlevo nad námi se nalézá nejvýznamnější budova celého areálu – hradní kaple. Nad vchodem do kaple můžeme spatřit bohatě zdobený tympanon (trojúhelníková či segmentová plocha jako výplň štítu obvykle zdobené reliéfem) s motivem Stromu života. Kaple je jednolodní prostora zaklenutá dvěma poli křížovožebrové klenby a šestidílnou klenbou závěru. Přízemní část je členěna sediliemi (výklenky se sedadly). Velkou zvláštností kaple je ochoz, který byl zbudován v úrovni 1. patra po vzoru francouzských katedrál (je ojedinělý v rámci celé střední Evropy). Ochoz byl přístupný z panské tribuny, která byla určená vznešenějším účastníkům bohoslužeb. Kaple je bohatě zdobena rostlinnými dekory. Zasvěcena byla původně archandělu Michaelovi, od roku 1626 Panně Marii. Hlavní oltář stál na kamenné podestě, jejíž fragment můžeme vidět v podlaze presbytáře. Před hlavním oltářem stávala černá Madona Monserratská nacházející se nyní v děkanském kostele v Doksech.

Ke kapli přiléhá královský palác, který je patrový a tvoří jej pět místností. V první místnosti v přízemí, které mělo hlavně hospodářskou funkci, byla klášterní hrobka, kde bylo pohřbeno 24 mnichů. Ke královskému paláci přiléhá schodiště z 19.století, kterým je možno vystoupat na Velkou věž, hlásku s jedinečným rozhledem, jejíž výška měřená od 1. nádvoří je 34 metrů, tloušťka zdiva v dolních partiích je téměř čtyřmetrová. Poslední budovou horního hradu je purkrabský palác, kde jsou přístupné dvě místnosti, z nichž jedna je vybavena krbem a prevétem.

Vedle věže je v hradbě branka na druhé hradní nádvoří, kde se nacházejí dva manské paláce, které jsou naprosto shodné s purkrabským palácem. Každý palác má tři patra se třemi místnostmi. Pod paláci bývala v hradbě dříve brána, odkud pokračuje hradba s cimbuřím až k malé – Čertově věži. Tato okrouhlá věž je klasickým bergfritem, což je název pro věže mající pouze vojenskou funkci. Výška této věže je přes 20 metrů. Přístupná byla z dřevěné pavlače vedoucí po hradbě k jedinému vchodu umístěnému vysoko nad úrovní terénu.

Celý areál hradu doplňuje ještě hradba zesílená barokními bastiony. Součástí horního hradu bylo nejdůležitější zařízení vůbec – cisterna hluboká více než 11 metrů. Přístupová cesta podél hradby je lemována 15 kapličkami křížové cesty (z roku 1686). Pod bezdězským vrchem se nachází stejnojmenná ves.

HISTORIE HRADU

Zakladatelem hradu někdy kolem roku 1264 je český král zvaný „železný a zlatý“ Přemysl Otakar II.  Královská posádka hradu měla sloužit především jako štít proti rozpínavosti severočeské šlechty a pro bezpečnost na důležité zemské stezce vedoucí z Prahy do Žitavy.  Jméno Bezděz hrad patrně zdědil po nedaleké vesnici, kde kdysi stával dvorec pojmenovaný zřejmě po svém majiteli, snad jakémsi Bezdědovi Bezdězie.

Důležitý královský hrad Bezděz nebyl ještě dokončen, když jeho zakladatel Přemysl Otakar II. padl v bitvě na Moravském poli. Ovdovělá královna Kunhuta podle předchozí rady padlého manžela povolala do vedení země jeho synovce markraběte Otu Braniborského. Už brzo tohoto nápadu celé království litovalo, neboť ten toho okamžitě využil k plundrování země. Jedné únorové noci roku 1279 dal pak braniborský markrabě odvézt samotnou královnu Kunhutu i s jejím sedmiletým synem kralevicem Václavem z Prahy právě na nedostavěný Bezděz. Tady pak strádali v chladných komnatách v nedůstojných podmínkách pod dohledem surového purkrabího Hermana, trápící kralevice nejen chladem, ale i hladem. Následky krutého věznění poznamenaly Václava II. na celý život a způsobily mu chatrné jak fyzické, tak i psychické zdraví. To královna Kunhuta si vymohla alespoň povolení vyjížděk na koni do okolí Bezdězu a z jedné takové vyjížďky v květnu 1279 uprchla na Opavsko, na panství svého nevlastního syna Mikuláše. Kralevic se tak ocitl na Bezdězu sám a Ota Braniborský ho dal pro jistotu převézt nejprve do Žitavy, a nakonec až na hrad Špandava nedaleko dnešního Berlína. Až po zaplacení výkupného českou šlechtou se mohl Václav II. v květnu roku 1283 vrátit do Prahy. Jelikož Ota Braniborský tvrdil, že nedostal celou částku, tak si nechal několik hradů v zástavě, mezi nimi také Bezděz. Teprve na nátlak římského krále Rudolfa Habsburského jej vrátil Václavovi.

Český panovník už v roce 1292 dal hrad do zástavy pánům z Dubé, protože potřeboval jejich pomoc při vojenském tažení do Polska proti kujavskému knížeti Vladislavu Lokýtkovi. V jejich majetku zůstal až do roku 1348, kdy Karel IV . vyplatil hrad z rukou Hynka Berky z Dubé. Sám Karel IV. na Bezdězu několikrát pobýval a ve své zákoníku zvaném Majestas Carolina jej dokonce zahrnul mezi královské hrady, které napříště nesmí být žádným způsobem „od koruny české zcizovány“.

Ovšem už Karlův syn Václav IV. Bezděz zastavil svému bratranci moravskému markraběti Prokopovi. V roce 1402 odolal pevný hrad na vysoké skále Zikmundovi Lucemburskému, který jej stejně získal po smrti svého bratra Václava IV. a vzápětí Bezděz dává v počátcích husitských válek do správy katolickému pánu Janovi staršímu z Michalovic. Za husitských válek se Bezděz stal opěrným bodem nepřátel kalicha. Tehdy bylo vybudováno opevnění na protějším Malém Bezdězu. Kamenná hradba s baštou měla zabránit obléhatelům, aby tu umístili praky či střelné zbraně. Bezděz svým vzhledem doslova odrazoval nepřátelská vojska od dobývání, většinou to odnesla nedaleká Bělá pod Bezdězem. Z obavy před rabujícími husity dal dvorský sudí Albrecht z Koldic převézt z Prahy na Bezděz dvorské desky – úřední soudní knihy, a také ostatky svatých, aby je pevné hradby ochránily.  Mezi nimi se měly nacházet i ostatky svatého Longina. Zde se hromadily poklady ze zbořených a vypálených klášterů. Tradovalo se, že ještě po desetiletích (kolem roku 1488) se v kapli povalovalo nemálo ostatků svatých, kostí zetlelých, šatů prohnilých a rozličných věcí.  

Roku 1453 byl popraven bezdězský pán. Tehdy jim byl Jan ze Smiřic, který se stal jedním z rádců správce země Jiřího z Poděbrad v době bezkráloví. Sám se nechal zlákat k intrice, jež ho stála život. Postavil se proti příteli Jiřímu a dopisy varoval vídeňský dvůr, aby nový mladičký král Ladislav odložil korunovaci v Praze pro nevyzpytatelnost českých pánů, kteří by jej údajně připravili o hlavu. Když při prozrazení této zprávy správce království Jiří z Poděbrad v radě žádal na pánech, aby řekli, co zasluhuje takový zrádce a oni odpověděli, že hanebnou smrt, usvědčen byl takto i pán Smiřický. Ten totiž taky přisvědčil, že pro zrádce a rušitele zemského pořádku není jiného trestu než ztráta hrdla, a tak, když byl před něj i radu položen dopis s jeho pečetí informující krále o nebezpečí, jež mu v Čechách hrozí, odsoudil se svými slovy sám.

Bezděz později střídal majitele, z nichž většina zde ani nesídlila, protože studený hrad byl k trvalému obývání nepohodlný. Když po porážce vojska českých stavů na Bílé hoře v roce 1620 uprchl poslední majitel hradu Václav starší Berka z Dubé do ciziny, přitáhli na Bezděz žoldnéři Maxmiliána Bavorského, vydrancovali ho a zapálili. Jeho nový majitel Albrecht z Valdštejna z něj původně chtěl mít pevnost, ale nakonec jej přenechal mnichům řádu augustiniánů, ale ti o něj nestarali, a tak je Valdštejn z hradu vyhnal.

Roku 1636 byl hrad Bezděz i s okolními statky přičleněn k Emauzskému klášteru na Novém Městě Pražském.

V roce 1666 byla na oltář zdejší kaple postavena soška Panny Marie zhotovená podle obrazu z kláštera v Montserratu. Brzy se po celých Čechách roznesly zvěsti o tom, že je zázračná a na Bezděz se hrnuly zástupy zbožných poutníků. V průběhu 18. století se ujal zvyk nosit na hrad nemluvňata k požehnání, navíc posléze dva arcibiskupští komisaři vydali oficiální dobrozdání o tom, kolik nevyléčitelně nemocných zázračná soška uzdravila, a tak není divu, že poutníků jenom přibývalo.

Roku 1686 byla cesta na hrad opatřena křížovou cestou. 15 zděných kapliček lemuje dodnes výstup z Podbezdězu k hradu. Tyto nechala postavit hraběnka Anna z Valdštejna na místě starých dřevěných křížů.

OBJEV SKRÝŠE S POKLADEM

Konec slavného poutního místa zapříčinila válka o bavorské dědictví, též zvaná jako „bramborová válka“. V roce 1778 vpadlo do severních Čech pruské vojsko Bezděz obsadili jejich spojenci Sasové. Benediktinští mniši ukryli před jejich příchodem klášterní poklad do hromady dříví na nádvoří, ale Sasové, jak se bránili, tak mimo jiné po dobyvatelích házeli polena, která stála uprostřed dvora srovnána v hranicích. Rozebíráním těchto hranic odhalili sasští vojáci překvapivě skrýš, do níž ukryli benediktinští mniši vzácný klášterní poklad. Truhlice obsahovaly votivní dary ze zlata či stříbra, církevní nářadí, mešní roucha či mariánské sochy. Vojáci po opuštění Bezdězu odvezli vše sebou, a dokonce si dovolili spálit zlatem vyšívané porty a roucha, aby vytavili vzácný kov.

O definitivní zánik kláštera na Bezdězi se postaral o sedm let později císař Josef II., který ho spolu s jinými zrušil.  Na nijak nechráněný hrad se samozřejmě vydávali také nejrůznější hledači pokladů. Právě oni v roce 1825 rozmlátili kamenný oltář a proraženým otvorem pod ním pronikli do krypty skrývající ostatky pohřbených mnichů. Po zuřivém hledání nějakých cenností vyházeli pozůstatky nebožtíků ze ztrouchnivělých rakví. Tento obraz zkázy spatřil a popsal Karel Hynek Mácha při své druhé návštěvě Bezdězu v srpnu 1833. Ponurý výjev musel jistě zapůsobit na fantazii mladého básníka, neboť tehdy, 21. srpna 1833, tu zůstal až do pozdního večera, když tento čas strávil popisem a malbou hradu a okolí. Na Bezděz, který mu svou celkovou romantickou atmosférou a opuštěností tak učaroval se pak Mácha ještě několikrát vrátil. Pověsti o pokladu na Bezdězu se staly inspirací i pro spisovatelku Elišku Krásnohorskou.

V roce 1824 byl na věži vztyčen triangulační hranol, který však v roce 1830 strhla velká vichřice a nebyl již více obnoven. Hradní skála se stala světovým unikátem, neboť se vypráví, že koncem 19. století sloužila jako jeden ze tří prvních triangulačních bodů, pomocí nichž prý byla měřena Zeměkoule.

TAJNÁ CHODBA

Podle Bohuslava Balbína vedla z Bezdězu tajná chodba až na hrad Housku. Jiná chodba měla spojovat Bezděz s městem Bělou pod Bezdězem a tam ústit v domě čp. 27 na náměstí. Vyprávění o této údajné tajné podzemní chodbě vedoucí ze sklepa domu na náměstí v Bělé na zhruba sedm kilometrů vzdálený hrad pak bylo využito jako motiv pro libreto opery B. Smetany Tajemství, čímž Bezděz vstoupil i do dějin hudby.   

Pověst o tajné chodbě z hradu měla reálný podklad, alespoň existovala část z bělské strany. Klenutá podzemní chodba byla objevena pod domem čp.27. Zřejmě však nesměřovala vůbec k hradu, ale k pramenům pitné vody. To byla pojistka občanů Bělé při obležení města.

Možná scestný údaj týkající se podzemní chodby z Bezdězu zmiňoval, že tam prý vedl tajný spoj svisle dolů, pak mírně klesajícím směrem chodba pokračovala, tentokrát asi 7 km do Bělé pod Bezdězem. Tuto podzemní trať mají prý značit okolní malé kapličky, zřejmě myšlené křížové cesty. O kapličkách a božích mukách tvořících linie vyznačující chodby pod nimi, se píše na více místech. Kromě vyznačení tras měly mít údajně skryté vstupy do chodeb a maskované větrací šachty. Dosud, pokud je mi známo, nebyla však takováto objevena ani jedna.

A na závěr trochu vysvětlení, proč se menší z věží říká Čertova. Bezděz ke opředen mnoha pověstmi. Čertova věž má jméno podle čertů, kteří se usadili u třetí brány a tropili hluk v době bohoslužeb. Dokonce se proměňovali v různá zvířata jako třeba kozly či černé kohouty. Není jistě náhodou, že hradní kaple byla zasvěcena sv. Michaelovi, vítězi nad ďáblem.