kukátko do světa po 3

Opět jsem tady, abych vám v téhle kapitole nabídl pohled do nekonečných plání- prérií, v nichž kdysi dávno žili původní obyvatelé Ameriky -  Indiáni.

Už jsme si něco řekli o osídlení či pestrosti kmenů, jež se na tomhle kontinentu vyskytovali. Také jsem vám přiblížil způsob dorozumívání, jak tihle lidé zaznamenávali důležité události svého kmene a v neposlední řadě též jejich obydlí zvané teepee (týpí), které jsme měli možnost si docela detailně prohlédnout jak z venku, tak i zevnitř.

Nyní se chci v krátkosti zmínit o některých osobních věcech, jež považovali za velmi důležité a většině budou určitě velmi známé. Jako první jsem vybral zbraň, kterou měl snad každý pořádný bojovník - a tím byl tomahawk. No a druhou věcí bude zase předmět obřadní, sloužící často k uzavírání nejen mírových smluv, čímž býval kalumet, zvaný dýmka míru. Tím jsem řekl vše podstatné a teď se již můžeme vydat za poznáním situací, při nichž se tyto předměty používaly, ať už válečných nebo mírových.

TOMAHAWK

Zatímco charakteristickou loveckou zbraní Indiánů byl luk, hlavní zbraní v četných drobných válkách byl tomahawk. Na starých portrétech či fotografiích je často možno vidět indiánské válečníky svírající válečné sekyry nejrůznějších tvarů a velikostí. Vzpomeňme i na rčení „zakopat či vykopat válečnou sekeru.”

Slovo tomahawk pochází z jazyků algonkinských kmenů. Delawarové jej nazývali tomahikan, Mohykáni tumnahekan apd. Starý virginský tvar tohoto slova pak byl tommyhawk. U Irokézů, Odžibvejů a dalších kmenů východních oblastí měl tomahawk původně podobu dřevěné palice, na horním konci zakončené koulí s kostěným nebo pazourkovým hrotem.

Když zasedala válečná rada, nabarvili Indiáni tomahawk červeně a poté jej položili před náčelníka. Jakmile došlo k vyhlášení války, zvedl jej vůdce mladých bojovníků a začal s ním tančit za zpěvu válečných písní. Ostatní se k němu postupně přidávali.

Jindy mohl vůdce tomahawk zaseknout do mučednického kůlu a pak tančit kolem dokola. Kdo chtěl jít do boje, připojil se k tanečníkovi.

Kmeny žijící na západě od Mississippi užívali palice s kamennými hlavicemi, případně s bizoními rohy. Také tyto palice, stejně jako dřevěné z lesních oblastí, měly několik podob.

Již v době před příchodem bělochů těžili Indiáni z oblasti Velkých jezer měď a vyráběli z ní nástroje připomínající moderní sekerky. Ty se obchodem pak rozšířily i dál na západ, ale když se zásoby mědi vyčerpaly, vrátili se Indiáni opět k původním palicím.

Příchodem bělochů se všechno změnilo. Indiáni si oblíbili železné sekery, které jim dodávali bílí obchodníci. Používali je nejen k opracování dřeva, ale také k boji. Běloši dováželi z Evropy i zbraně inspirované středověkými válečnými sekerami a tak má vlastně klasický tomahawk dva předchůdce - hraničářské sekery a válečné sekery evropského a asijského původu.

Nikdy už asi nezjistíme, kdo měl ten vynikající nápad spojit dvě důležité indiánské činnosti, totiž kouření a boj, a vyrobit sekeru kombinovanou s dýmkou. Tak se zrodil nádherný dýmkový tomahawk, který zanedlouho vytlačil ostatní typy tomahawků a rozšířil se u většiny indiánských kmenů. Rukověť takového tomahawku byla dutá a proti čepeli byla umístěna kovová dýmková hlavička. Čepele byly často bohatě zdobeny rytím, zvláště jednalo-li se o dar některému náčelníkovi. Angličané, Francouzi i Španělé vyráběli rozličné tvary tomahawků. Topůrka pak Indiáni zdobili vypalováním či také barvením, nebo je pobíjeli mosaznými cvočky. Ke spodní třetině topůrka připevňovali různé přívesky z per, kožešiny, vlasů apd.

KALUMET

Když už padla zmínka o kombinovaném indiánském tomahawku s dýmkou, zastavme se nyní, abychom si o jejich kalumetech něco pověděli.

Stará indiánská pověst vypráví, že jednoho dne dva mladíci na lovu bizonů spatřili na prérii krásnou dívku s balíčkem na zádech. Jak se k nim blížila, zalíbila se jednomu z lovců natolik, že podlehl své touze a hodlal si na ní vynutit lásku. Přestože ho druh varoval, aby děvče nechal na pokoji, vášeň přehlušila jeho rozum a vyšel dívce naproti se zlým úmyslem. Celou scénu zahalil podivný oblak, a když se rozptýlil, spatřil mírnější z jinochů onu dívku, jíž se u nohou válela kostra jeho nešťastného přítele. Po chvíli mladá žena došla až k vyděšenému lovci a vlídným hlasem ho vyzvala, aby ji odvedl do tábora svého kmene. Jeho náčelník Stojící dutý roh přijal návštěvu s náležitými poctami. Dívka rozbalila záhadný balíček a před zraky Indiánů se objevil nevídaný předmět - byla to dlouhá dýmka s červenou hlavičkou. Dívka jménem Pte San Wašte Win (Krásná žena Bílý bizon) vysvětlila Indiánům, k čemu dýmka slouží a jak s ní mají zacházet. Slíbila jim, že dýmka zajistí kmeni dostatek bizonů a blahobytnou budoucnost. Poté se měla rozplynout v lehký obláček a tak se podle legendy dostala dýmka míru k Siouxům.

Řekněme si však rovnou, že výraz dýmka míru není správný. Toto pojmenování zavedli běloši, neboť při uzavírání mírových smluv dýmka vždy kolovala jako výraz stvrzení ujednání. Z literatury známe ještě jeden bělošský výraz pro dýmku - kalumet. Tento výraz pochází z francouzštiny a znamená rákos, píšťalu. Patrně se zde naráželo na typickou dlouhou troubel, připomínající pastýřskou flétnu.

Indiáni sami užívali názvu posvátná dýmka a to proto, že hlavním posláním dýmky bylo spojení s Velkým duchem. Tabákový kouř byl obětí, která se zvolna nesla vzhůru. Indián s dýmkou vyfukoval kouř do všech čtyř světových stran, k Matce zemi a konečně k Velkému duchu na obloze. Obřady s kalumetem byly dlouhé a složité a bývaly často provázeny posvátnými písněmi. Dýmku choval každý Indián v nesmírné úctě a kmenové dýmce byl dokonce vyhrazen zvláštní stan se symbolickými malbami na stěnách. Opatrováním takové dýmky pověřovali jen vážené příslušníky kmene.

Hlavičky dýmek se vyráběly ze dřeva, známé jsou též hliněné dýmky Irokézů. Nejrozšířenějším materiálem byl však černý nebo červený kámen. Černý mastek se vyskytoval v Apalačském pohoří, Nové Anglii a dokonce v Kalifornii. Pro prérijní kmeny však byla tato ložiska příliš vzdálená, a tak se na Velkých pláních prosadil červený mastek zvaný katlinit.

Své jméno dostal po slavném malíři Indiánů George Catlinovi, který naleziště navštívil a podal o něm obšírnou zprávu. Katlinitový důl se nachází v Minnesotě poblíž města Pipestone (Dýmkový kámen). Jednotlivé vrstvy katlinitu jsou proloženy vrstvami křemene. Pro výrobu dýmek jsou nejvhodnější spodní vrstvy o síle 7 - 10cm. Kámen je po vytěžení snadno opracovatelný a Indiáni mají dodnes výhradní právo na jeho těžbu a výrobu dýmek. Důl byl pro Indiány posvátný, neboť věřili, že dýmkový kámen jim seslal sám Velký duch. Všechny kmeny k němu měly volný přístup a během dobývání katlinitu byl každý bojovník nedotknutelný.

Tímto bych ukončil jakési krátké přiblížení některých důležitých předmětů, jež byly neodmyslitelnou součástí téměř každodenní činnosti rudých mužů obývajících nekonečné pláně, hluboké lesy nebo nehostinné kouty v podobě chladného severu či naopak horkých pouští. I v příští kapitole pro vás chystám návštěvu jejich divokého světa, avšak ta bude asi nejvíce nebezpečná, poněvadž se s našimi Indiány vydáme nejen na válečnou stezku, ale pustíme se přímo i do boje.