na vandr ČESKOU KANADOU
A jde se na výlet!
V tomhle díle Sama bychom měli zamířit opět do Čech, my si ovšem přitom budeme chtít projít přímo Kanadu! Ne, nebojte se, ještě jsme se nezbláznili. Samozřejmě jde o Českou Kanadu, kde rozhodně pasy potřebovat nebudeme a ani nám nehrozí žádné setkání s medvědem. Bez dalšího zbytečného zdržování můžeme tedy vyrazit.
Přírodní park Česká Kanada se rozkládá v Javořické vrchovině na česko - moravsko - rakouském trojmezí a svou přezdívku dostal díky neprostupným jehličnatým lesům, jejichž ráz ze všeho nejvíce připomíná proslulé severoamerické hvozdy. Ty naše najdeme jižním a jihovýchodním směrem od Jindřichova Hradce a odtud taky začne naše dnešní putování, které ve svém počátku bude trošku netradiční.
Jako počáteční stanici jsme si zvolili právě výše uvedený Jindřichův Hradec, kde si přesedneme na starší typ motoráčku, jímž se vydáme po místní úzkokolejné trati k jihu. Postupně projedeme několik staniček a v podstatě z každé se dá vyjít do okolní krajiny na výlet. My je ovšem necháme všechny za zády, i ty se zvláštními jmény jako třeba Kunžak či Kaproun a drkotáme si to vesele dál, až na konečnou zastávku jménem Nová Bystřice, ležící nedaleko rakouských hranic. K ní musíme zmínit několik zajímavých postřehů.
Jedná se o velmi starou osadu, která je pod názvem „Vistritz” připomínána již v roce 1188. Teprve ve 13.století byla trvale připojena k Čechám. Ze zachovaných budov stojí za zhlédnutí zámeček, kostel sv. Petra a Pavla a některé měšťanské domy. My se z centra Nové Bystřice vydáme po modré turistické značce směrem, odkud jsme sem vlastně přijeli, vedoucím po místní silničce. Takhle postupujeme přes osadu Albeř až k její železniční stanici. Zde můžeme zajít do nedalekého kempu s rybníkem Osika se občerstvit. Modrá značka pak vede při hlavní silnici i s cyklostezkou právě kolem tohoto rybníka po levé ruce a zříceninou, nejspíš pojmenovanou podle osady Albeř, jež najdeme na pravé straně. Naše trasa prochází přes další z osad Klášter I. s kostelem a stejnojmenným rybníkem napravo až k následující osadě stejného jména, jen jiného čísla - Klášter II. s prvním důležitým rozcestím, za nímž můžeme spatřit Konračský rybník. U této křižovatky se hlavní silnice odklání doprava, ale naše modrá značka zatáčí spíše vlevo a vede znovu při místní komunikaci až k místu, kde rovněž odbočuje vpravo. Zde bychom se chtěli malinko zdržet. V tomto bodě, na úpatí Jeleního vrchu, je na mapě značka, která má představovat přístřešek neboli útulnu.
Modrá značka nyní prochází mezi řadou vojenských bunkrů, jichž je všude okolo velké množství. V jednom z nich je zřízeno muzeum čs.opevnění, jež bylo vybudováno v roce 1938 k obraně ČSR. Objekt číslo 127 je zrenovován a v době prohlídek vybaven dobovým zařízením, výzbrojí a výstrojí čs.vojáků. V okolí pevnůstky se nachází mnoho dalších, ale již nevybavených objektů, jiný je destrukčně poškozený, dále pak zachovalé zákopy z doby mobilizace v roce 1938 a základ chaty pro posádky opevnění. Nikdy prý však tohle opevnění nesplnilo svůj účel - odražení útoku Hitlerových vojsk.
Pokračujme dál v našem putování, tentokrát po nezpevněné cestě měnící se v pěšinu až k osadě Pomezí. Zde na rozcestí se stejným jménem začíná také žlutá značka, jdoucí doprava, ta nás ovšem nezajímá. Nedaleko před sebou můžeme spatřit kapličku.
Modrá značka se zde opět připojí k silnici a po necelém kilometru dovede k dalšímu rozcestí, již více zajímavému, s názvem Pod Landštejnem. Odtud vyměníme dosavadní modrou za červenou značku a odbočíme doprava, kde po několika desítkách metrů dorazíme k hradu Landštejn.Ten stojí na jednom ze žulových vrcholů Novobystřické vrchoviny a měl funkci jako hrad strážní, neboť se nacházel a střežil od pradávna hranici tří historických zemí - Čech, Moravy a Rakouska. Dnes patří k nejstarším, nejrozsáhlejším a nejlépe dochovaným u nás. Vznikl na počátku 13.století zřejmě z popudu krále Přemysla Otakara I. Z románské věže je úchvatný rozhled do okolních lesů a na celou kompozici hradu. Také je vidět až k osadě Pomezí zmíněné výše, kde stával konkurent Landštejna zřejmě již na konci 12.století. V původně románském kostele sv. Jana Křtitele Na Pomezí jsou dochované gotické malby. Na hradě Landštejně začíná rovněž naučná stezka československého opevnění, o němž jsme se už jednou zmínili a jejichž objekty najdeme při červeně značené trase směrem do Slavonic, takže bude ještě příležitost si o tom něco říci. Po prohlídce Landštejna se můžeme znovu vydat na cestu, protože tohle nebyl náš konečný cíl.
Opouštíme hradní areál a míříme jižním směrem ještě blíže k česko - rakouskému pomezí, při čemž míjíme kapličku, za níž se kolem nás vyrojí další skupinka vojenských bunkrů. Asi po dvou kilometrech od Landštejna dojdeme k rozcestí, z nějž vpravo vede žlutá značka. Je to tatáž, kterou jsme měli možnost vidět už při křížení cest Na Pomezí a můžeme potvrdit, že to je spojnice těchto dvou bodů. Stále po červené značce se blížíme k okraji městečka Staré Město pod Landštejnem. Zde stojí turistický ukazatel směrů. Pokud bychom se chtěli občerstvit, museli by jsme jít hlouběji do centra, jinak s červenou značkou od rozcestníku zatočíme doleva, pak se propleteme okrajovými částmi Starého Města a u křižovatky silnic s opodál stojícím křížem, se podél té po pravé ruce (značku by jste měli vidět) vydáme určeným směrem.
Staré Město pod Landštejnem jsme opustili a po pěšině přicházíme k rozcestí zvané Slavonický les, pojmenované podle oblasti, v níž se právě nacházíme. Zase se kolem vyskytují válečné pevnůstky. Zhruba po kilometru se před námi objeví křižovatka chodníčků. Pokud zde nebudete litovat malé zacházky, tak po odbočení doprava dojdete asi po 200metrech k historickému hraničnímu kamenu mezi Čechami a Moravou.
Vrátíme se zpět na naši křižovatku a stále po červené značce procházíme lesem až se nám ukáže rozcestí U Pfaffenschlagu. Mezi českými jmény a názvy to zní hodně netradičně, i když se pohybujeme poblíž rakouských hranic. Tady vede vlevo jak zelená značka, tak naučná stezka čs.opevnění. Rovněž tím směrem by jste po několika stech metrech měli dojít k archeologickému nalezišti u rybníka. My se ovšem držíme naší červené a jdeme stále rovně, takže nejprve po levé ruce míjíme Dědkův rybník, dokonce s možností koupání, na něj téměř navazující Vožralý rybník a za ním Protržený rybník. To už se zvolna blížíme k cíli dnešních toulek krajinou - Slavonic.
Ještě projdeme při úpatí Strážného kopce a poté nás červená značka provede nejdřív okrajem městečka až do jeho centra, které určitě stojí za zhlédnutí. Slavonice mají velmi dobře dochovanou pozdně gotickou a renesanční zástavbu, takže je nejen městskou památkovou rezervací, ale bylo rovněž zařazeno na seznam památek UNESCO. Učiněno tak bylo hlavně pro skvěle uchované měšťanské domy s renesančními štíty, výzdobou a mázhauzy zaklenutými sklípkovými klenbami, v některých i s dochovanou renesanční vnitřní malbou.
Pěkný rozhled po malé kotlině, v níž město leží, je z opravené městské věže z 16.století, která přiléhá ke gotickému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Raritou je pak gotické slavonické podzemí, zpřístupněné od roku 1988. Prohlídková trasa je asi 130 metrů a vede mezi jednotlivými domy pod náměstím. Má se jednat o podzemní odvodňovací šachty navzájem propojené, ale pozor - maximální výška je okolo 1,5metru a šířka se pohybuje od 40 - 60cm. Nakonec se z podzemí vyjde na opačném konci náměstí. Asi se však máme i v budoucnu na co těšit, neboť se prý jedná pouze o asi deset procent prozkoumaného podzemí, jehož výzkum i nadále pokračuje. No a touto dobrodružnou návštěvou naše dnešní putování dá se říci končí. Ze slavonického náměstí to je na vlakové nádraží opravdu jenom kousek a odtud se pak můžete rozjet zpátky do svých domovů.
Trasa výletu měla délku okolo 25km, takže o proti prvnímu vandru zhruba dvakrát více, ale za celý den se to dá zvládnout.
Tímto dáváme pro tentokrát sbohem koutu České Kanady, který vás musel svojí atraktivitou určitě zaujmout. A pokud ne tím, tak množstvím malin, jahod a hlavně borůvek v lesích zcela jistě.
Tak ahoj při toulkách zase v docela jiné krajině!