na vandr NA CHŘIBY
A hurá na vandr!
Z výpravy po Kanadě v minulém díle jsme se ve zdraví vrátili domů, abychom už jako znalí a zkušení vandrovníci mohli hrdě prohlásit: „Už vím, kde leží a jak vypadá Česká Kanada!” A i když to byla túra docela dlouhá, poněvadž 25kilometrů je určitě vzdálenost určená na celodenní výlet, tak proto, že vedla rovinatou, nepříliš kopcovitou krajinou, dala se zvládnout, řekl bych, bez větších potíží. Zvláště když se bylo stále na co dívat. A také už trochu doufám ve vaši vytrvalost, získanou z našich toulek v předchozích dílech Sama.
Tak aby jste neřekli, bude to dnešní putování odpočinkové a oproti minulým i znatelně kratší. Nyní pro změnu zavítáme do některé z moravských končin a těmi pro nadcházející chvíle bude oblast jihozápadních Chřibů, tedy krajina Slovácka. Zde jsem vybral jako výchozí bod našeho toulání obec Koryčany.
A jak se do ní dostaneme? Pokládám tuto otázku schválně, neboť jak už z předchozích dílů víte, do výchozího místa se dopravujeme většinou vlakem. Do Koryčan to ještě před několika lety šlo, ale v současné době byla trasa sem zrušena. Jak to bude vypadat v budoucnu nevím, třeba ji zase obnoví. Nejblíže ke Koryčanům vlak zastavuje v obci Nemotice, vzdálené asi čtyři kilometry. Jinak je asi nejvhodnější využít služeb autobusové dopravy, případně vlastního vozidla, ale vraťme se zpět do našeho výchozího místa - obce Koryčany a vydejme se konečně na vandr.
Koryčany jsou nevelká obec nacházející se v malebném podhůří Chřibů a je známá asi od 14.století. Ze zajímavých historických staveb bychom tu mohli najít třeba zámek, bohužel veřejnosti nepřístupný, židovský hřbitov nebo nedalekou koryčanskou barokní kapli ze 17.století. Opodál se pak rozprostírá vodní nádrž Koryčany, ovšem smůla, není určená ke koupání, na to musí stačit místní koupaliště.
Počátek putování začínáme na místním náměstí, odkud pak vyrážíme po zelené značce (vede s ní současně i modrá) směrem k vodní nádrži. Při cestě míjíme již výše zmíněný židovský hřbitov. Dojdeme k benzínové pumpě, kde modrá značka pokračuje dál, ale naše zelená zde odbočuje doprava. Tady, při okraji posledních domků a chat, stoupáme oblastí zvanou U Čtyř dubů až na vrchol kopce Vršava, odkud se nám za odvedenou námahu nabízí hezký výhled do okolní krajiny, zvláště na tu část s vodní plochou nádrže. K rozcestí, nacházejícím se na tomhle vrcholu, to je z náměstí asi 3,5kilometru a jeden z hlavních cílů výletu je tak už nedaleko. I nadále pokračujeme po zelené značce, místy i kamenitějším úsekem a zhruba po dvou kilometrech docházíme k rozcestí Cimburk - zřícenina. Po několika stech metrech vlevo k němu také dojdeme.
Cimburk je romantická zřícenina původně gotického hradu z počátku 14.století. Doslova se ukrývá uprostřed chřibských lesů nad údolím Stupavy. Dnes tady můžeme spatřit zbytky dvoupatrového paláce s přesunutou věží a baštami ze 16.století. V posledních letech je ale opravován a jak práce pokračují, lze vidět právě na výstavě v polygonální (mnohoúhelníkové) baště. Po prohlídce se vrátíme zpět k rozcestí, odkud jsme prve ke zřícenině vyšli a tady se dáme doleva, pořád po zelené značce vzrostlým bukovým lesem, až se po kilometru dostáváme k další křižovatce cest zvané U mísy - studánka. Ta se tu opravdu nachází a její jméno je dáno tvarem sběrače vody. Zde se k nám také připojuje červená značka, která nás bude dále zajímat. Pokud by jste se po ní vydali doprava, došli by jste oblastí zvanou Kozel ke stejnojmennému pískovcovému skalisku, označeném jako přírodní památka. My se však po červené dáme doleva a už za krátkou dobu můžeme objevit, skrytou mezi stromy a keři, kamennou Kazatelnu.
I zde se jedná o přírodní památku. Jde o vypreparovanou pískovcovou skalku na hřebeni s vytesanými schody a křížem. Podle pověsti tady v 9.století kázal Metoděj a později ve 14.století augustiniáni z kláštera svatého Klimenta. Výhled z ní ovšem zastínil okolní les. Dnes je tomu možná už jinak.
Od Kazatelny opět putujeme po zelené značce krajinou zvanou Nová louka, na kterou se dostaneme, odbočíme-li vpravo od cesty, po níž jsme sem přišli. Ta nás po kilometru převážně listnatým lesem dovede k rozcestí Svatý Kliment. Tohle je místo, které je už od dávných věků zapsáno do povědomí okolního lidu. Až z 9.století zde byly nalezeny základy opevněného velkomoravského hradiště, v jehož středu se pak nachází zbytky původního kostela svatého Klimenta (zřejmě to sloužilo jako významné cyrilometodějské centrum a možná i řeholní škola). Ve 14. - 15.století tu stával augustiniánský klášter. V blízkosti stojí novodobá kaple a celé tohle místo je vyhlášeno jako národní kulturní památka. Byly tady nalezeny například tyglíky (odlévací nádobky) či dokonce i zlatá mince byzantského císaře Teofila z poloviny 9.století. Po pádu Velkomoravské říše se sem uchýlila slovanská komunita, zvaná černí mnichové moravští. Areál také vypálili husité, potom již nebylo hradisko obnoveno, tak se tu uchylovali poustevníci. Ve 20.století zde přibyla zvonice svatého Gorazda díky spolkům, usilujícím o obnovu poutního místa, také tu najdeme sousty náhrobků.
Od svatého Klimenta pokračujeme, jak jinak, pořád po zelené značce dál. Nejprve překročíme Klimentský potok a poté i silnici, za níž stojí turistický ukazatel. Na něm pak zjistíme, že od Cimburku sem jsme ušli asi 3,5kilometru a zatím, jak sami uznáte, se jedná o příjemnou procházku. Nastávající kilometr nás povede místy skalnatějším terénem až k rozcestí s názvem Nad Koryčanskou kaplí. O této památce jsem se zmínil ve výčtu památek obce v úvodu článku. K ní je to ze zmíněného rozcestí zhruba půl kilometru a jestli se rozhodnete pro její prohlídku, tak se poté opět musíte vrátit zpátky k ukazateli, od nějž jste vyšli. Společně se zelenou nás vede i modrá značka a obě míří k dalšímu, pojmenovaném Koryčanská cesta. Tady se rozléhá oblast Moravské, někdy též Moravanské, lúky. Jedná se o menší přírodní rezervaci, kterou převážně tvoří louka karpatského typu obklopená lesy, na níž se vyskytují vzácné rostliny. Zde se zprava připojuje k našim dvěma značkám ještě červená a všechny vedou vlevo k rozcestí Zavadilka.
Naše zelená značka by nás asi po 300metrech dovedla ke studánce, avšak my ji dnes již opustíme a zajímat nás pro změnu bude žlutá, po níž se vydáme doprava, kde projdeme nejdříve přes rozcestí Nad Zavadilkou a posléze Pod Železňákem. Železňák je mimochodem nedaleký kopec.
Nyní už bez zastávek míříme zpátky na koryčanské náměstí, odkud jsme na začátku našeho výletu vyrazili. Za zmínku ještě stojí, že nás žlutá značka provede kolem výše zmíněného místního zámku. Na náměstí se můžete zajít občerstvit a odpočinout si po celkem nenáročném, ale rozhodně zajímavém toulání se nádhernou krajinou Chřibů.
Délka dnešního vandru byla 16kilometrů po schůdných cestách uprostřed listnatých lesů. Pokud ovšem někdo stojí o delší trasu, tak se vydejte po červené značce od Kazatelny napříč pohořím Chřiby a zhruba po 9,5km dojdete k hradu Buchlovu. Odtud jsou to po žluté značce další 4km k zámku v Buchlovicích. Také odtud budeme muset na zpáteční cestu využít autobusové dopravy, protože ani z Buchlovic vlaky nejezdí.
Zajímavých a krásných míst je kolem nác víc než dost, stačí si jen vybrat. Ani nemusíme jezdit nikam za hranice naší země, ale máme je někdy přímo na dosah ruky.
Tímhle bych se už se všemi, co rádi poznávají nové kraje a objevují zajímavá místa, definitivně rozloučil, s přáním, že se příště znovu společně vydáme na toulky po naší zemi.
Takže se nechte překvapit!