na vandr VALAŠSKEM
Máte už připraveny toulavé boty? Jestli ano, tak tedy vzhůru na cesty!
V následujících řádcích se vydáme vandrovat po Moravě, konkrétně budeme putovat překrásnou přírodou po valašských kopečcích. Nečekají nás žádné návštěvy památek, i když si při některých zastávkách určitě stručně připomeneme minulost daného objektu. Takže hurá na výlet!
Krajina, do níž se vydáme, leží ve východní Moravě v oblasti zvané Valašsko. Naše toulání začneme v obci Jarcová nedaleko Valašského Meziříčí. Poněvadž na pěší túry jezdím většinou vlakem, tak ani nyní tomu nebude jinak, ovšem je nutné vás upozornit, že obec Jarcová nemá vlastní železniční stanici. Vystoupit budeme muset na železniční stanici Brňov, což je hned první zastávka na trase mezi Valašským Meziříčím a Vsetínem. Tady už čeká modrá turistická značka, která nás bude provázet až téměř k první zajímavosti na dnešní vybrané trase, ležící kousek právě od výše zmíněné železniční stanice Brňov. Odtud sejdeme k silničce, tady se dáme vlevo až k hlavnímu silničnímu tahu, spojujícím opět Valašské Meziříčí a Vsetín.
Poté, co se zvýšenou pozorností a opatrností překročíme tuhle komunikaci, nás modrá značka přivede k mostu přes řeku Bečvu a po chvíli za mírného zatáčení doprava i k okraji obce Jarcová, kde se potkává se žlutou značkou. Modrá zde končí a my se vydáváme doleva právě po žluté, která sem přichází zprava od Valašského Meziříčí. Odtud vybíhá taky naučná stezka T.G.Masaryka a bude nás doprovázet na vrchol kopce, tyčícím se nad Jarcovou. Tato obec má mimochodem velmi staré kořeny, neboť první zmínky o ní pocházejí už z roku 1397. Sotva však vyjdeme krátký úsek do svahu nad jmenovanou obcí, vynoří se nám zpoza stromů, jež ji obrůstají ze všech stran, skála zvaná „Jarcovská kula či gula.” Tento zvláštní skalní útvar je tvořen horninami slepenco - pískovcového vývoje flyše (flyš - horniny charakteristické střídáním poloh jílovců a pískovců) a ční tu do výšky kolem 8 metrů. Ještě před nemnoha lety ji nebylo možné přehlédnout, ale dnes ji zakrývá okolo rostoucí vegetace. Jedná se v podstatě o pískovcový sloup, na kterém leží dva balvany tvaru velikánských pecnů chleba. Dříve tu stávaly „kuly” dvě, avšak majitel pozemku, na němž ta druhá stávala, ji nechal rozstřílet a Jarcovjané kámen použili na stavbu svých chalup. A jakže se tu taková „kula” objevila?
Když si řeka Bečva prorvala cestu pásmem kopců, odhalila jejich skalní podklad, však na dně řeky je ještě možno spatřit pískovcové vrstvy původní skály - jakési prahy či pražiska (těm místům se dodnes říká Bražiska). A když se přidaly větry a deště, tak drolivý pískovec povolil a zůstaly jenom nejtvrdší části.
Ovšem lidová pověst má pro vznik „Jarcovské kuly” svoje vysvětlení. Kameny tu měl upustit čert, jenž prohrál sázku s mlynářem, který chtěl postavit hráz, aby měl i za sucha dostatek vody. No, a když pekelník nesl poslední kameny, tak vypustil kohouta a ten svým zakokrháním mlynáře zachránil. Vzteklý čert kameny mrštil do míst, nad nimiž zrovna letěl. Pověstí je však několik a vy si sami můžete vybrat, co se vám jako příčina vzniku „Jarcovské kuly” líbí víc.
Docela jsme se zdrželi, takže pojďme dále stoupat zčásti křovím a zčásti lesem zarostlým svahem. Procházíme oblastí zvané Krplov až k rozcestníku Píšková - sedlo, jímž rovněž vede červená značka, vycházející jako naše žlutá z Valašského Meziříčí, ale vedoucí sem jinou trasou. Zajímavé, že naše trasa, kdy nejprve žlutá značka z Jarcové sem a poté z rozcestníku červená značka nese pojmenování jako Cyrilometodějská stezka. Naopak výše zmíněná naučná stezka T.G.Masaryka se zde odklání doprava a do tohoto města se vrací. U rozcestníku pak stojí malá kaplička a pomník T.G.Masaryka. My však již scházíme lesem a poté, co naši žlutou protne napříč značka zelená, se nám začnou objevovat první chaty a chalupy obce Oznice. Tady by jste možná ještě mohli najít starou lípu a pod ní pamětní kámen z 19. století upomínající na ležení vojska císaře Josefa, ale na přesné místo se raději zeptejte někoho z místních. Potom, co mineme poslední stavení, se opět ponoříme do hloubi lesa, kterým putujeme přes vyhlídkové místo Čarabovská až do míst zvaných Palesko. Tu se dnes již podruhé setkává naše žlutá značka s červenou a společně pokračují přes kopec jménem Kuželek do malé horské vísky Lázy. Už na jejím začátku stojí památný strom a stejně jako v Oznici se jedná o lípu. Po několika metrech uvidíme po pravé straně hospůdku, která bude-li otevřena, tak se můžeme příjemně občerstvit a to bych taky doporučil, neboť nás čeká ještě pěkný kousek cesty na níž už žádné takové občerstvení, mimo vlastního, neseženeme.
Jestli jste si dostatečně odpočinuli, tak se vydejme za dalšími krásami této krajiny. Po místní silničce pak dále mírně stoupáme a po několika desítkách metrů dojdeme k posledním zbytkům lidové architektury na Valašsku. Tím je typická valašská dřevěnná zvonice, kterých je po zdejší malebné krajině rozeseto ještě několik. Za vesničkou Lázy se obě značky rozcházejí a zatímco červená míří doprava k obci Rajnochovice, žlutá zase mizí vlevo směrem na Pržno a Jablůnku (taky tu vede silnička, po níž se můžeme dostat do obcí Kateřinice a Ratiboř). Ani jedna z nich nás už nebude zajímat, protože od tohoto rozcestí začíná zelená značka a ta povede naše kroky dál.
Cestou, po níž půjdeme, se tak opět stává pěšinka přes louku, měnící se za chvíli v lesní chodník, nejprve pěkně kamenitý, jímž budeme zpočátku scházet, abychom už zase za moment do svahu stoupali. Dostaneme se na částečně holé místo, z něhož se nabízí docela slušný výhled na okolní údolíčka. Je to další výhled z několika, jež nás ještě čekají. Tahle část je míň zarostlá kvůli neopatrnosti některého z lidí, díky němuž to tu před pár lety lehlo popelem, naštěstí se příroda už trochu vzpamatovala.
Dále pak znovu pokračujeme vesměs jehličnatým lesem, kde po počátečním krátkém výšlapu jdeme zhruba po rovince. Nyní je asi nejlepší čas, vás upozornit na kamenné zajímavůstky, které nám od teď občas zpestří většinu cesty. Jedná se o hraniční kameny, vymezující hranice panství v dřívějších dobách. Pomineme-li ty malé, jakoby postavené patníky, vysoké asi okolo 20 - 30 cm s téměř nečitelnými značkami nebo čísly, tak máme možnost spatřit i velké kameny, a navzdory zásahům lidí a přírodních podmínek i velmi slušně zachovalé. Ty větší jsou vysoké mezi 70 - 80 cm a mají tvar jako náhrobek, jen horní rohy mají zaoblené. Podíváme-li se na ně zepředu, tak můžeme spatřit, jak z horní části téměř plasticky vystupuje tvar královské koruny. Ve spodní části se pak ve tvaru připomínající erb nacházejí písmena, které by měly zkráceně označovat jména přilehlých panství a letopočet, kdy se tak stalo. Spousty z nich jsou z 19. století, ale zatím nejstarší, jaký jsem objevil, byl z roku 1708! A kdo ví kolik a jak starých hraničních kamenů okolní lesy ještě ukrývají. Tady mám na vás milí výletníci malou prosbu - jeden z těchto větších kamenů leží povalený uprostřed cesty, je ze dvou třetin v zemi a na povrchu už vysvítají jen číslice letopočtu 1892. Lidi po něm šlapou, jezdí na kolech nebo motorkách a to ani nemluvím o lesní technice, čímž je jasné, že dostává pěkně do těla. Zkuste proto odolat pokušení si na něj vyskočit či něco podobného, bylo by škoda jej takovým způsobem zničit, poněvadž už jich spousty různí nenechavci vykopali, jenom proto, aby si měli čím ozdobit zahrádky.
Vraťme se však zpět na naši trasu. Zachovalou přírodou, která nám umožní příjemnou relaxaci, putujeme přes vrch zvaný Čečetkov, odkud mírně klesáme, nyní už po travnatém svahu louky, k rozcestí Končiny. Zde třeba začíná červená značka, jenž vede směrem doleva do obce Ratiboř, avšak ta nás nemusí zajímat, poněvadž my stále jdeme po zelené. Tradičně se nám znovu vystřídají les a louka, po jejímž úbočí se vyšplháme k rozcestí zvaném Bludný, které nám z výšky 659 metrů nad mořem umožní nádherné výhledy na Hostýnské vrchy, po obou stranách naší cesty. Dále si to šlapeme po úzké vrcholové asfaltce, začínají se nám objevovat první chatky, od nichž vesměs prudce svahem klesáme. Vlevo se nám naskytne ještě jeden hezký výhled do kraje a to v místě, mající jméno Maruška, kde by měla být rozhledna. Mezi chatami najdeme lyžařské vleky, jichž si při naší letní túře nemusíme všímat, následně pak navazují hřiště s jinými aktivitami. Tady v oblasti, zvané Na Trojáku, končíme dnešní toulání po valašských kopečcích.
Na Trojáku najdete jak ubytování, tak hospůdku k občerstvení, stojící přímo u hlavní silnice. Odtud budete muset využít služeb autobusové dopravy (zastávka je přímo u hospůdky). Silnice vede vpravo na Bystřici pod Hostýnem a dále třeba vlakem, nebo vlevo, kde můžete jet jak na Zlín, tak přes obce Hošťálková a Ratiboř do Jablůnky či na Vsetín, kde rovněž nalezneme železniční stanice.
Na konec si povězme délku dnešního vandru - bylo to necelých 25 km.
Snad se vám trasa lemující svahy či vrcholky valašských kopečků líbila a při myšlence, že jsme zase udělali něco zdravého a správného pro své tělo, se s vámi loučíme. A to je opravdu všechno. Snad jste nezabloudili a v pohodě, obohaceni novými poznatky a zážitky, jste dorazili domů.
Tak ahoj na dalším vandru!