pod lupou 3

Minule jsme si v této kapitole Pod lupou přiblížili osud paní Perchty z Rožmberka a vysvětlili si, jak k tomu došlo, že právě ona má představovat Bílou paní. Připomeňme si jenom důvod jejích posmrtných toulek po hradbách nebo zámeckými chodbami, kterým mělo být prokletí od jejího manžela Jana z Lichtenštejna na smrtelné posteli za to, že mu odmítla odpustit jeho trápení, týrání a omezování, jimiž ji po celou dobu jejich manželství častoval.

Kolem tohoto tajemného zjevení vznikla řada legend a záhad, které i dnes nedávají různým badatelům spát. Snad i právě proto byla vybrána Perchta z Rožmberka, jejíž jedno z vyobrazení je toho snad příkladem. Toto vyobrazení je také v naší fotogalerii.

Vypravme se tedy na půvabný hrad v jižních Čechách, vypínající se nad řekou Vltavou, jménem Rožmberk. Právě zde se nachází onen tajemný obraz, visící v komnatě Bílé paní. Tento měl vzniknout někdy okolo roku 1600 a zachycuje ženu v bílých šatech se smutným výrazem ve tváři. V ruce drží hůlku, jíž ukazuje na záhadná znamení napsaná v kruhu pod sebou. Pověst praví, že ten, jenž tajuplné znaky rozluští, kletbu Bílé paní zlomí a sám nalezne velký poklad, neboť ona znamení jsou i návodem k jeho nalezení.

I my se zkusíme podívat, o co by se mohlo jednat, takže co na obraze vidíme.

Tou ženou v bílém by neměl být nikdo jiný, než přímo samotná Perchta z Rožmberka zobrazená jako kouzelnice, ukazující hůlkou na zvěrokruh. Některé ze znaků opravdu mohou připomínat symboly jednotlivých znamení, ovšem na našem obraze je jejich počet trošku vyšší než požadovaný tucet čili dvanáct. Možná chce spíše směrem hůlky napovědět, odkud že se má tento nápis číst. Jako vodítko k vysvětlení této záhady by mohla posloužit další podobná vyobrazení s nějakými tajemnými znaky. Teda pokud existují! A vypadá to, že ano a není jich právě málo.

Na jednom z dobových evropských obrazů uprostřed velmi podobného kruhu písmen či znaků stojí údajně sám Nostradamus, žijící v první polovině 16.století a přitom má cosi ukazovat své mocné ochránkyni Kateřině Medicejské.

Další magický ochranný kruh nakreslila osoba snad jedna z nejpovolanějších - a to sám doktor Faust. Znaky se v něm od těch rožmberských bohužel zcela liší, zato mezi nimi lze vyluštit názvy některých souhvězdí.

Na jiném vyobrazení pak chrání okultistu kružnice před blíže neurčitelnou zvěří, snad to mohl být bazilišek či jiný ďáblův průvodce. Podobné magické kruhy pak nechybí ani při nekromancii - vyvolávání duchů mrtvých.

Že by se Bílá paní rožmberská kdy věnovala praktické magii? Což o to, možné by to bylo, avšak nezdá se to příliš pravděpodobné, zvláště když si člověk přečetl, jaký měla život. Zkusme se podívat, co na nezvyklý nápis řeknou odborníci.

Zjišťují, že i v moderní době plné různých technických vymožeností, není luštění šifer zrovna jednoduché, i když spousty rutinních operací dělají za nás počítače. Zásadním problémem nápisu (a nejen toho našeho) zůstává jejich krátkost. Znaky prý nejde zachytit na opakujících se sekvencích, některé jsou v nápisu dokonce jen jednou. Autoři těchto sdělení si mohli často vymýšlet i vlastní symboly, nikde neuvedené, což celé pátrání po správném znění jenom ztěžuje. Soudí, že rozluštění celého nápisu může být někdy jen otázka náhody nebo intuice, takového bleskového okamžiku poznání. Jinými slovy - šance se dávají každému.

Podobnou záhadu u nás mají třeba na moravském Pernštejně, kde průvodci většinou nikdy nezapomenou návštěvníky upozornit na mramorovou desku zasazenou do zdi jedné z komnat. Je do ní vyryt pozoruhodný nápis - údajně alchymistický kryptogram, jehož provází neblahá pověst. Kdo se desky dotkne, ten do roka zemře, ověřit se to však zatím nepodařilo. Měl tam být údajně ukrytý poklad, ale po vyjmutí kamene ze zdi se tato pověst nepotvrdila, ovšem jiná se i tady zmiňuje o místní Bílé paní.

Vraťme se ještě na okamžik k pověstem o Bílé paní krumlovské. Jedna z nich se totiž může vztahovat k legendě o obrazu se záhadným nápisem. Bílá paní měla pečovat i o všechny potomky slavného rodu Rožmberků. Tak tomu bylo i v případě posledního mužského potomka Petra Voka z Rožmberka. Často přistupovala k jeho kolébce a starala se, aby měl pokojnou noc. Chůvy poté, co zjistily, že to s ním myslí dobře si na ni zvykly a občas toho i využily, aby se prospaly. Jednou však hlídala malého Petříka nová chůva, neznalá situace. Opět tedy, uprostřed noci, přistoupila na krumlovském zámku ke kolébce, aby plačícího chlapečka pochovala a ukonejšila. Ale rozhořčená a nebojácná chůva jí mimino vyrvala se slovy: „Co je ti po dítěti?” Bílá paní ji přísně napomenula se slovy:„Věz, že mi do toho je,neb dítě je mého rodu a mé krve, ale když se na mě takhle utrhuješ, chovejte si od teďka sami. Jednou mu můžete vypravovat, kdo se o něj tak pečlivě staral.” Poté ukázala prstem na stěnu a zmizela ve zdi. Od této chvíle ji už  u kolébky nikdo více neviděl. Vyprávění o této události se tradovalo až do Vokovy dospělosti. Petr pak nechal v místech, kde Perchta zmizela, kopat a údajně zde skutečně objevil velký poklad, který tu měl uschovat některý z jeho předků. Náramně se mu hodil k tomu, aby splatil část dluhů po svém bratrovi Vilémovi z Rožmberka. Jenže, jak z historie víme, ve skutečnosti žádný poklad ve zdi nikdy nebyl a Petr Vok na splacení části dluhů musel prodat císaři českokrumlovský zámek. A to by mohlo znamenat, že údajný poklad tam někde ještě pořád může ležet.

Jenom rozřešit ten tajemný nápis na obraze . . .

A tak dokud se to někomu nepodaří, mohou všichni návštěvníci sídel pánů z Růže doufat, že právě oni potkají onu tajuplnou bytost, která je již více jak pět set let střeží.

Tím bychom tedy ukončili pátrání nejen po skutečných ženách, které mají představovat zjevení Bílé paní, ale i po historii nejznámějšího strašidla na našich hradech a zámcích.

SAM