Pod lupou II. / 1

TROSECKÉ PODZEMÍ

Abych jenom neseděl doma, nečetl si o zajímavostech u nás a pak se jim nedivil, rozhodl jsem se pro vlastní pátrání, kdy si zjistím něco, co stále podněcuje takové nadšence či blázny jako jsem já k nové činnosti a aktivitě. Je překvapivé, co se všechno dozvíte, když shromažďujete tyto informace a skládáte si je od A do Z. Mám potom o to větší radost, zjistím-li nějakou novinku nebo vytáhnu-li nějakou zapomenutou skutečnost. Vybrat si nějaké tajemné místo s nevyjasněnou minulostí si myslím není v naši zemi až takový problém, potom už jen zbývá pustit se do práce.

Lokalita, kterou jsem si vybral já, je opředena mnoha pověstmi a taji, má dlouhou, často i ponurou historii a okolí dává hodně prostoru naší fantazii. Její jméno zní TROSKY.

Ano, jedná se o onu proslulou zříceninu, která dominuje svými dvěma známými věžemi Pannou a Babou Českému ráji. A po čem, že tam budeme pátrat?

Jedna paní povídala o podzemních chodbách, v nichž se může ukrývat cokoliv.

Bude třeba si nejprve zmapovat situaci. Začal jsem zjišťováním dostupných pramenů, týkajících se hradu a okolí. Podařilo se mi objevit několik článků v knihách a časopisech, tak jsem se vrhnul je prostudovat. Pro podrobnější detaily nejspíš budu muset zajít do archivu nebo kontaktovat osobu zasvěcenou do daného problému. Zatím mi nezbude nic jiného, než si vystačit se základními údaji z výše zmíněných článků.

A co jsem z nich zjistil?

Tak především to, že před mnoha miliony lety zde žhavá láva prorazila zemskou kůru, zvedla ohromné vrstvy písku a vytvořila tím nové kopce a pohoří, mezi nimi i naše Trosky. Vychládající láva drtila pískovcové podloží a dala tak možnost vzniknout širokým jeskyním a chodbám. Ve dvou místech, vzdálených od sebe necelých sto metrů, láva ztuhla ve dva skalní masivy, které byly dále utvářeny přírodními podmínkami. Až jedna z generací lidského pokolení nazvala nevlídná skaliska TROSKAMI, protože připomínala pórovitou, krystalickou strusku - trosku, jež vznikala při tavení zlata, stříbra i mědi. A právě tohle nás bude zajímat, neboť tyto následky sopečné činnosti umožnily lidem je dotvářet k užitku svému. Takový byl počátek toho všeho, co nás dnes zajímá a fascinuje.

Nyní něco už k samotným podzemním chodbám.

Pokusy nalézt vstup do podzemí se datují do poloviny 19. století a odvážlivce nezastrašily ani údajné zvěsti o pekle, aby se vzdali svých představ a tužeb. První písemně zaznamenaný průzkum z 19. století o tajné podzemní chodbě pod Troskami je od Dr. Pařízka:

„Mezi pískovcovými skalisky se nalézá rozsedlina, v níž ústí ona tajná chodba. Ke zjištění pravdy bylo učiněno několik pokusů, z nichž jeden popisuje J. Fučík ve svém článku Trosky” (uveřejněno v časopise Krakonoš roku 1884).

V posledním desetiletí to bylo hned několik časopisů, které se zmiňovaly o tajemném okolí Trosek. Podle různých legend jsou prý do podzemí vstupy hned tři!

Jeden se má nacházet někde jihovýchodním směrem, druhý má být pod mohutnou skálou, lidově zvanou Kostelík a třetí ze vchodů má ústit v jeskyni zvané Sklepy, která má ležet na východ od věže Panny. Všechna tři místa figurují v lidovém vyprávění, ale velmi zajímavá zpráva byla objevena v časopise Radostná studánka z roku 1941 a týkala se průzkumu pouze jeskyně Sklepy. Píše se v ní:

Ve skalní rozsedlině (druhá jeskyně) byl nápis:  „Dne 17. 7. 1859 ta chodba byla nově prodělána. Jan Hrdlička, David Linka, Jan Mukařovský, Václav Ridel ze Sobotky.”

Tito studenti se dostali po několikadenní námaze z rozsedliny úzkou, asi sto metrů dlouhou chodbou do veliké jeskyně. Ta byla prý tak vysoká a prostranná, že připomínala Malé náměstí v Jičíně (!). Vzduch byl chladný a čistý, dno rovné, písčité a vlhké. Na něm leželo několik balvanů různé velikosti, z nichž některý měl rozměr nevelkého stavení (!). Pravděpodobně se utrhly od stropu, neboť jiné tam ještě visely a to činilo pobyt v jeskyni hrozným. Vpravo od vchodu ústila šikmá chodba, jež se zdála vésti do hlubokého sklepa, ale v dalším postupu bránil velký pískovcový balvan velikosti tří kup sena. Kdo by chtěl jít dále, musel by použít žebříku a provazu, aby kámen přelezl, protože leží těsně u otvoru a pak vynášet písek vodou nanesený.

Tato namáhavá práce a černou olejovou barvou na balvanu napsaná slova: „Ani krok dále, sic tvoje smrt!” zapříčinily, že od dalšího zkoumání bylo upuštěno. Někteří lidé to však nevzdali a došli ještě dále.

Nějaký Čeněk Zikmund z Rovenska a Brožek z Jičína se prohrabali až k jezírku s potůčkem, kde stála lavička, ale dřevo bylo již zčernalé. Kousek vzali sebou zpět jako důkaz a chystali se tam ještě jednou s bidlem, aby změřili hloubku jezírka, ale jak to dopadlo, již není známo. Tolik časopisový příspěvek.

Jak je vidět, i tady zřejmě platí staré dobré přísloví: „Na každém šprochu je pravdy trochu.“  Nebo se ještě říká, že pověsti i legendy, ač obalené lidovými příspěvky, mívají pravdivé jádro. I první náznaky z časopisů nám dávají za pravdu, že trosecké podzemí může být bohatší, než jsme sami očekávali.

Tolik první příspěvek a příště se můžeme těšit na to, co ještě zajímavého se podaří objevit.