Pod lupou II. 3.část

SOUČASNOST TROSECKÉHO PODZEMÍ

Stačily vám k uvěření v tajemnou podzemní chodbu články z časopisů a výpisky z knih, nebo jste stále skeptičtí? Jsou to pro vás jenom legendy, pověsti či přání snílků? Říkáte si, že papír snese všechno a takových záhad je nepřeberné množství? Zasypal jsem vás hned v úvodu několika otázkami proto, abyste i vy, čtenáři, zkusili na ně v duchu sami odpovědět, a nejen celý článek bezmyšlenkovitě přeletět. Dnes se už opravdu vydáme do terénu, kde budeme prověřovat pravdivost zjištěných faktů. Nejprve se tak podíváme na snahu prvního spolku, působícího v této lokalitě ve třicátých letech 20. století, a to Klubu českých turistů.

Z jejich zprávy vyplývá, že asi v roce 1927 se jejich odbor v Rovensku pod Troskami chopil ohledacích prací v jeskyni zvané „Sklepy“, nalézající se východně od hradu a je to dle pověsti právě zde, kde má končit tajná chodba vedoucí sem přímo z Trosek. Výzkumné práce, pod vedením jednatele odboru Klubu českých turistů, byly svěřeny stavební firmě z Turnova. Záznam o prováděné činnosti vypověděl toto:

„Po jednotýdenní práci tří dělníků mohli po odstranění naplaveného písku proniknout z jeskyně Sklepy chodbou dlouhou 80 metrů směrem k hradní věži Panna. Přitom se přišlo na celou řadu dalších navzájem propletených chodeb, z nichž některé upravil člověk, jiné zase příroda. Po překonání této vzdálenosti byla chodba zanesena bahnem a zalitá vodou. Zvláštní pozornost tu zasluhuje chodba, která je místy dlážděna plochými pískovcovými deskami a místy její profil ukazuje na dně zřetelný žlábek na odvod vody.“

Klub českých turistů se dále zmiňuje, že při opravě hradu Trosky se při jednom z výkopů prokopali do sedmimetrové hloubky, kde nalezli ústí chodby vedoucí v podzemí k bývalým konírnám a měla údajně pokračovat do onoho jeskynního systému zvanému „Sklepy“. V roce 1929 pak našli archeologové na jiném místě na hradě v hloubce čtyř metrů klenutí, jež bylo asi částí hledané tajné chodbě, neboť mělo i zvukové spojení s dalšími částmi hradního areálu. Jenomže k navazujícím objevným pracím je jako obvykle zapotřebí finančních prostředků a ty momentálně chyběly, takže uplynulo hodně času, během nějž určitě přicházeli noví a noví nadšenci, snílci o pokladech nebo badatelé snažící se jen prokázat existenci tajné únikové podzemní chodby z hradu Trosky, ústící v několik set metrů vzdáleném lese mezi skálami. Záznamy o takových pokusech chybějí, a tak se nyní přesuneme o sedmdesát let později do naší doby.           

V roce 2000 byla naplánována expedice, o které se zmiňují dva její členové. Po předběžném průzkumu krajiny, kdy objevili malý vchod do podzemního labyrintu, mohli jít v den výpravy již najisto. S pocitem dobrodružství vstoupili do nevelké jeskyně, kde spatřili první chodbu mizící v tmavém podzemí. Vybaveni dobrými baterkami, kompasy, zásobami jídla a pití, fotoaparáty a samozřejmě nezbytným teplým oblečením (teplota pod zemí byla maximálně do 10°C). U prvního rozcestí již byli při své první návštěvě a věděli, že cesta vpravo končila závalem, tak nyní pokračovali vlevo, ale většinou pouze po břiše, místy s obličejem téměř v písku. Po deseti až patnácti metrech se skulina zvětšila a oni se mohli opět postavit na nohy. Objevilo se druhé rozcestí, odkud vedly tři chodby.

První mířila na jih a museli se v ní znovu plazit po břiše, tentokrát nepříjemným bahnem až ke starým ztrouchnivělým trámům porostlými odpornou žlutou houbou. Poté se skalní stěny zúžily tak, že se nedalo pokračovat dále. S konstatováním, že hrad leží severozápadním směrem a chodba vede na jih – tudíž nejspíš nebude tou hradní, se vrátili zpět.  

Druhá chodba směřovala na východ a vypadala zajímavě, bohužel díky velkým nánosům písku se moc daleko nedostali, ale bylo zřejmé, že chodba rozhodně pokračuje dál.

Třetí, od níž si slibovali nejvíce, vedla na západ, avšak i ona po několika metrech končila závalem, který působil dojmem záměrné překážky. Celé to vypadalo jako kdyby si někdo dal tu práci a zasypal přístup dál – možná i do hradu, protože chodba mířila přímo k Troskám. Dosvědčovat by to mohly i známky částečného vytesání do oblouku, které se u podzemních chodeb vyskytuje dost často. Přibližně po dvou hodinách opustili podzemí plni fantastických myšlenek a především otázek: Kam skutečně tyto chodby vedou? A hlavně co je vlastně na jejich konci?

Tahle expedice na prahu 21. století neodhalila dané otázky, ovšem vyprovokovala další skupinu badatelů, která se v letech 2001-2002 vrhla do nových výzkumů. Zpočátku popisují svůj postup až ke druhému rozcestí stejně jako expedice v prvním případě. Zde po návratu ze zmíněných tří směrů objevili ve čtyřmetrové výšce další tajemnou, dosud nikdy nezmapovanou chodbičku. Otevírá se tu tak nový labyrint desítek metrů cest, jenž se navíc různě rozdvojují. Přitom podlézali ohromné balvany či v určitých místech se soukali otvory velmi úzkými až skoro propadali klaustrofobii. Konec nastává v těsné průrvě, kde se člověk nemůže ani otočit a v níž jsou taky patrné známky činnosti nadšenců prohloubit ji. Je možné, že s použitím horolezeckého vybavení by nalezli ve výškách i další průrvy. Tady totiž stačí opomenout jeden stín vržený balvanem nebo skalní nerovností a třeba zrovna v něm zůstane naše pravá chodba nepovšimnuta, takže si nikdy nemůžete být jisti, zda jste propátrali opravdu všechno. Vzpomenete-li si z minulých částí na původní tajnou chodbu objevenou v roce 1859 studenty ze Sobotky, tak bylo posledními výzkumy zjištěno, že je stále zasypávána pískem naplavovaným sem při jarním tání. Důkazem pro využívání těchto prostor místními hradními pány ve své době je zdejší nález středověké kachle. Tolik hovoří zpráva druhé skupiny badatelů.

Závěrem pak už zbývá dodat několik vlastních postřehů autora tohoto článku.

V roce 2002 jsem se dle informací získaných ze zmíněných písemných záznamů vypravil nalézt onen vstup do podzemí. Po dlouhém hledání se mi to podařilo a musím souhlasit s tvrzením, že vchod je v krajině dosti nenápadný. Vybaven pouze baterkou pozvolna sestupuji a nořím se do tmavého otvoru. Ocitám se v nevelké jeskyni tzv. předsíni. Za ní následoval pod nohama prudký pokles skalního podloží svažující se k chodbičce, jež mizela v temnotách. Bohužel musím konstatovat, že hned její vstup byl zatarasen mříží zapuštěnou ve skále, takže se nedalo postupovat dále. Svit baterky mi u podlahy ukázal pár vyhnutých tyčí, což mi jasně naznačilo přítomnost novodobých dobrodruhů. Jak dokazovala cedulka, tuhle mříž tu instalovala Správa chráněné krajinné oblasti Český ráj. Jelikož jsem nebyl dostatečně vybavený na cestu do nitra země, rozhodl jsem se dnes už nepokračovat v tomhle dobrodružství a vrátit se zpět. Akci jsem se rozhodl odložit.

Bohužel jsem se na Trosky dostal až v roce 2005, kdy jsem byl odhodlaný proniknout ještě hlouběji do podzemního labyrintu, ovšem záhy jsem zjistil, že zabezpečení vchodu je mnohem dokonalejší než při mé první návštěvě. Nutno podotknout, že i těch několik metrů pod zemí vzbuzuje u člověka pocit něčeho tajemného a navozuje objevitelskou náladu. I v tomto roce jsem věřil, že to zde nebude moje poslední návštěva.

Do těchto tajemných míst mezi skalami v lesích jednoho z troseckých údolí jsem se dostal na podzim 2007 a opět zde došlo ke změně – už se nedalo vejít do jeskyně, kterou jsem nazval jakousi předsíní, neboť už samotný vstup do ní je zahrazen masivní mříží. Světlem baterky jsem akorát tak vyplašil netopýra podnikajícího na mě zběsilé nálety, ale za moment se už trošku uklidnil, takže jsem měl klid na prohlídku. V jejím svitu jsem zahlédl i původní mříž u vstupu do chodby. A mám po akci . . . Jenomže nakonec jsem se dostal až k samotnému vstupu, prostě nějak to po několika pokusech vyšlo, neboť někdo se tu snažil, aby se dalo pokračovat dál. Já ten čas dnes promeškal hledáním, jak překonat první překážku, a navíc podzimní počasí mi zkrátilo zdejší pobyt. I po této návštěvě se mi stále potvrzuje zájem několika jedinců či skupin dobrodruhů o tuhle oblast i přes zákaz Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj.

Tyhle expedice i mé pokusy jasně dokázaly existenci podzemních chodeb, dokonce více než se předpokládalo. Pokud by chtěl někdo postoupit dále a pokračovat v započatých akcích, musel by nejspíš disponovat větší finanční hotovostí nebo mnoha trpělivými pomocníky, protože působení uplynulých staletí a vlivů přírody se nedá zabránit. Nejasností kolem tajemného podzemí pod hradem Trosky je stále mnoho a mám pocit, jestli každý další průzkum nám namísto odpovědí nepřidává nějakou další otázku. 

Tak uvidíme, zda se někdy podaří docílit podzemního spojení mezi hradem Trosky a jeskyní zvanou „Sklepy“. Fandím a věřím těmto novodobým nadšencům, kteří by nám v budoucnosti mohli přinést nové objevy. Tímto prozatím končíme s pátráním po tajné únikové podzemní chodbě a příště si Pod lupu vezmeme zase něco nového.