Pod lupou III. / 1.část

TAJEMSTVÍ BLATENSKÉHO OBRAZU

Tímto dílem začíná trilogie pátrání s novým tématem – a tím bude tajemný blatenský obraz. Jak známo z mnoha případů u nás nebo i v jiných zemích dochází občas k nečekaným objevům různých artefaktů z dob minulých, od desetiletí až po tisíciletí. K mnoha nálezům vedla pouhá náhoda, k jiným změna přírodních podmínek, ovšem mnohé byly ukryty pomocí šifer, hesel a různých náznaků. Takové byly často pro znalé či zasvěcené hledače pokladů, kteří si dokázali správně spojit důležité detaily, a tak dojít k překvapujícím objevům. Také zmíněný obraz na zámku Blatná, který byl zvláštní a tajuplný samotnou malbou měl vést k nalezení nemalého pokladu.

TAJUPLNÝ OBRAZ  

Blatenský obraz měl prý pocházet už z dob působení templářů v Čechách, což odpovídá druhé polovině 13. či maximálně počátku 14. století. Měl se nacházet na stěně jedné z komnat ve druhém patře severního zámeckého křídla. Nejspíš mohlo jít o hodovní síň. Podle vyprávění nástěnná malba představovala ponurou skalnatou krajinu, v jejímž lesnatém popředí kráčelo do svých plášťů s červeným křížem zahalených několik templářských rytířů. Před nimi kráčel mouřenín, obličejem k nim obrácený, jako by jim něco sděloval. V levé ruce držel lucernu, jejíž paprsky dokonale osvětlovaly blízký velký kámen, na který mouřenín ukazovákem pravé ruky ukazoval. Pravděpodobně chtěl, aby si tohoto kamenu všimnul nejen jeho doprovod na obraze, ale také ti, kteří jej obdivovali nebo si lámali hlavu nad smyslem výjevu. Co tím chtěl autor obrazu naznačit? Nějaké tajemství nebo hádanku? O tom nemůže být asi pochyb. Obraz každého příchozího na zámek Blatná upoutal svou tajuplnou atmosférou. A tak mnozí náhodní pozorovatelé nebo přímo luštitelé šifer malbu zkoumali a hledali klíč, který by vedl k pochopení této záhady. Nikdo však určitou dobu na vysvětlení záhadného výjevu na obrazu nepřišel.

ZÁMEK BLATNÁ

V krátkosti se nyní podívejme na historii místa, kde se měl tajemný obraz nacházet. Jak jsme uvedli, byl to zámek Blatná, ale sahá jeho historie tak daleko­ do minulosti?

Z archeologických nálezů můžeme soudit, že nevelký pahorek uprostřed blat byl osídlen již v prehistorických dobách. Koncem 7. a zejména v 8. století se na Blatensku začínají objevovat Slované. K souvislému slovanskému osídlení však došlo až ve 2. polovině 10. století. Osada Blatná vznikla díky staré významné dálkové a obchodní cestě, která spojovala Sušici s Horažďovicemi a v tomto místě překračovala říčku Lomnici. První písemná zmínka o Blatné se objevuje kolem roku 1235, kdy je tehdejší tvrz zmíněna jako sídlo vladyky Vyšemíra, snad chudšího příbuzného Bavorů ze Strakonic, neboť se také jako oni prezentoval erbem střely. Další historická zmínka z roku 1241 připomíná jistého Předostu z Blatné, v jehož době zde už měl existovat hrádek chráněný vodou, v němž se měla nacházet také domácí románské kaple. Její vznik nejspíš spadá do období mezi koncem 12. století a rokem 1225. Jak vidíme, tak počátky nynějšího zámku Blatná opravdu začínají v době, kdy k nám řád templářů dorazil a je tedy možné, že by spojitost mezi výjevem obrazu a samotným řádem mohla existovat. 

PÍSEMNÝ DŮKAZ?

Údajné působení rytířského řádu templářů na blatenském hrádku daly též podnět ke vzniku pověsti.  Podnětem k ní mělo být pojmenování ve starých popisech zámku, kde se mluví o templářské kapli, která stávala na zámeckém nádvoří, a právě náš zmíněný velký nástěnný obraz ve starodávném sále či refektáři, což uvádí v roce 1787 ve svém spisku Pamětihodné věci o městě Blatná blatenský rodák a zdejší děkan Václav Šedivý A protože refektář byl v křesťanských klášterech nebo řeholních domech společnou jídelnou mnichů, lze z toho usoudit, že se píše právě o hodovní síni s obrazem. Zápis ze spisku přímo zní: „Že tedy templářové v Blatné své sídlo měli, jest podnes na důkaz: 1. Zbořeniště jejich bývalého kostela při zámku zdejším za zadními vraty. 2. Starodávný sál neb refektář v zámku, v němž to všeliké malování a figury jejich kroj vypodobňují.“

Když byl roku 1312 templářský řád zrušen, tak neměli templáři ani v Čechách moc na vybranou a většinou odcházeli do světského života, proto opustili i Blatnou. A jelikož počítali s tím, že se ještě na své statky vrátí, tak využili své znalosti v šifrách a hádankách, s jejichž pomocí ukryli prý na blatenském zámku své poklady. Místo úkrytu označili značkami, aby je nalezli jen zasvěcení příslušníci templářského řádu.        

SKUTEČNÍ MAJITELÉ BLATNÉ

Ovšem historické písemné zprávy dokládají držení Blatné světskými feudály, nikde žádná zmínka o templářích. Je však možné, že na hradě mohli bydlet a spravovat faru, nebo sem třeba docházeli ze svého statku či tvrze ve vsi, kterou možná i vlastnili a v hradní kapli sloužili mše.

Je však třeba připomenout, že první známí majitelé blatenského hrádku měli rodovou vazbu na Bavory ze Strakonic, tak je i pravděpodobnější působení jiného rytířského řádu, a to johanitů, sídlících právě na strakonickém hradě. Ten patřil Bavorům ze Strakonic, kteří později získali ve druhé polovině 13. století také Blatnou. Předpokládá se, že právě první Bavorové sídlící na Blatné se nespokojili s užíváním převážně dřevěného opevněného komplexu, ale začali s jeho přebudováním ve výstavnější sídlo, obehnané zděnou hradbou a využívající jako přirozenou obranu hradu okolní bažiny proměňované v souvislé vodní opevnění. Do dnešní podoby to dotáhli až pozdější majitelé. Asi v roce 1299 začala již Blatná naplňovat představu opravdového hradu.

ODHALENÉ TAJEMSTVÍ OBRAZU?

Někdy v 2. polovině 18. století, kdy byla Blatná už přestavěná na zámek a patřila uherskému rodu Serenyiů, bylo tajemství obrazu odhaleno. V té době pracoval na zámku mladý písař a obraz mouřenína a templářů mu nedal spát. Celé hodiny si obraz prohlížel a přemýšlel o něm, až ho napadlo možné vysvětlení celé záhady. Mouřenín ukazuje a svítí templářům na skálu, chce jim nepochybně naznačit, že tajemství je ukryto ve skále. Bezpochyby se nebude jednat o věci bezcenné, nýbrž o nějaký poklad. Ať už duchovní nebo hmotné povahy. Písař znající dobře hrad i okolí Blatné pochopil, že skála na obrazu nemusí znamenat to, co na malbě představuje, neboť žádná podobná skála se nikde okolo ani nenachází. Spíše si položil otázku, proč visí obraz právě na zdi v této komnatě? Blesklo mu hlavou, že umístění obrazu v této síni a na tomto místě nebude náhodné. A nebude asi náhodou, že světlo lucerny dopadá na jeden konkrétní velký kámen. Proč asi? Jedná se o konkrétní krajinu nebo může být poklad z templářské legendy ukryt někde poblíž obrazu? Proto v noci písař tajně sejmul obraz ze zdi, poklepal na stěnu pod ním a skutečně podle dutého zvuku se zdálo, že by tam mohlo být něco ukryto. Za dva dny na to se na zámku po písařovi sháněli marně. Co se stalo? Bylo hledání zámeckého písaře úspěšné nebo jej mohl překvapit někdo další?

To si povíme v příští části Pod lupou.