Pod lupou III. - 3.část
Minule jsem psal o tom, jak dopadlo hledání zámeckého písaře. Podle probořené stěny v hodovní síni a zmizení bystrého písaře i s obsahem skrýše to vypadá, že jeho hledání pokladu bylo úspěšné. Nepatrné zmínky ve spisku místního děkana Václava Šedivého z 18. století takové legendě nahrávají, přestože není až tak známá a historici ji odsuzují do říše pohádek. Přesto se stává, že právě tvrdohlaví snílci věřící takovým legendám sami odhalí, nebo svým neutuchajícím zájmem pomůžou objevit nečekané artefakty. Také ranná historie nynějšího zámku Blatná nám potvrdila možnou pravdivost této legendy, takže . . .
. . . zkusme si shrnout celou událost:
Údajné působení templářů na hradě Blatná je založena na dohadech a pověstech. Přesto mnozí autoři uvádějí dříve hrad, nyní zámek Blatná, jako jejich sídlo, a to i když neexistuje žádný listinný či jiný nepřímý důkaz. Podnět k pověsti o templářích na Blatné zavdalo pojmenování ve starých popisech zámku, kde se mluví o templářské kapli nebo spíše kostelíku, který stával na zámeckém nádvoří.
V roce 1299 a dále se na Blatné připomínají již jako majitelé Bavorové ze Strakonic. Nikde žádná zmínka o templářském řádu. Blíže k pravdě budou tedy spíše autoři, jako například v Ilustrované Kronice české, kde je psáno: „Ostatně mohli templáři v Blatné a na Zvíkově pouze bydlet a faru či jinou državu spravovat, aniž jim patřilo celé panství.“
Nelze ovšem popřít, že popis události odpovídá prý templářskému zvyku zřizovat jakési tajné pokladnice, určené většinou pro členy templářského řádu na cestách. Ukryté schránky s penězi se měly nacházet ve všech zemích, kde měl řád působit. Rytíři či spříznění významní lidé, kterým templáři věřili předem věděli, kde v dané lokalitě najdou skrýš a mohli si tak kdykoli vybrat libovolnou hotovost. Ve skrýši měly obvykle stát dvě nádoby. Kulatá se zlatými a hranatá se stříbrnými mincemi. Poutník si vzal jen tolik, kolik nutně potřeboval. Pak nádoby znovu pečlivě ukryl a zametl stopy kolem skrýše. Po nějakém čase pokladník templu pokladnici ve skrýši doplnil. Pro úkryt větších částek se využívaly církevní budovy, neboť kostel byl tehdy bezpečným místem. Na dům Boží si netroufli ani třeba lapkové, protože provinění proti Bohu se řadilo mezi největší hříchy. Tajné schránky bývaly obvykle ve sklepeních. Pokud šlo o značné jmění, pak schránka mohla být i zazděná. To se potom někde okolo nacházely tajné znaky, které zasvěcenému rytíři ukazovaly cestu ke skrýši. To také odpovídá výjevu na tajemném obrazu s mouřenínem na zámku Blatná. Mohl se chytrý písař obohatit templářským pokladem? No, mohl, ale nemuselo se nutně jednat o zlaťáky patřící templářskému řádu. I některý z předchozích majitelů zámku mohl využít skrýš pro své cennosti a výjev na obraze pouze využil jako nápovědu pro své následovníky.
Jak jsem se výše zmínil, tak v 18. století sepsal místní děkan Václav Šedivý Pamětihodné věci o městě Blatné. Celá událost okolo tajuplného obrazu je tam podrobně vylíčena. Historikové o věrohodnosti této zprávy ale pochybují a panují určité pochyby, které připomínají, že jestliže ona „templářská“ malba, která podle historika Millauera měla být k vidění ještě kolem roku 1770 v hodovní síni zámku, opravdu nebyla novou malbou, tak by těžko mohla ujít pozornosti tak pozorného badatele, jakým byl Bohuslav Balbín, který nás o jiných pozoruhodnostech tohoto zámku tak podrobně zpravuje. Tento člen jezuitského řádu, historik a vlastenec by nejspíš všechny své poznatky zveřejnil ve svých dílech. A když se přidají i novodobější historici se svým zamítavým názorem, tak máme oprávněný důvod pochybovat.
VÝZKUM NA ZÁMKU
Pojďme si položit otázku, zda se podařilo něco z toho, o čem tu píšu, odhalit v současnosti? Někdy po roce 1980 se začalo s restaurováním paláce a byly na různých místech nalezeny zbytky gotických maleb z 2.poloviny 15. století, ale v obnovené hodovní síni se pod omítkou už žádné malby nenašly. Obraz, jenž pozbyl ceny měl být zničen. Podobný osud potkal i údajnou „templářskou“ kapli na nádvoří. Při rekonstrukcích zámku v 19. století byla již značně zchátralá, spíše pobořená ruina stržena, nádvoří zvýšeno a zbytek kaple zasypán. V roce 1926 prováděl na blatenském zámku archeologický průzkum architekt Pražského hradu blatenský rodák Karel Fiala. Podařilo se mu však odkrýt už jen základové zdi někdejší kaple. Původ kaple se datuje do 1. poloviny 12. století, tedy ještě do doby před uznávaným příchodem templářů do Čech. Tato čtyř apsidální stavba měla být podobná kapli Všech svatých dochovaná v jednom z ambitů při dómu sv. Petra v Řezně pocházející ze stejného období. To by mohlo znamenat, že za vznikem románské kaple může stát německý stavitel pozvaný zde majitelem Blatné.
ZÁVĚREM
A co dutina ve stěně, v níž měl být ukryt poklad? Bohužel, tak o té dostupné prameny po jejím objevení už mlčí. Myslím si, že při restaurování zámku by se podobný výklenek mělo podařit objevit. Záleží, jak důslední architekti byli. Pokud by byla po této události skrýš dobře zazděna a průzkum zámku nebyl dostatečný, tak je možná její pozůstatek stále někde ve zdech Hodovní síně.
Co říci závěrem? Je možné tvrdit, že když není důkazů, tak není ani žádný případ. Nemáme po ruce onen obraz, nebyl objeven pozůstatek skrýše ani doloženo působení templářů na Blatné. Ani z románské kaple moc nezůstalo. Za mě velká škoda, mám rád, pokud je naše historie obohacena i o takové události. Kdo však může tvrdit, že se to nestalo jinak? Proč by úředník ze zámku nemohl najít ukrytý poklad po předcích majitelů? Jiná pověst totiž povídá, že je na zámku ukrytý poklad ze zlata v podobě sošky kvočny a 12 kuřat. Lidská fantazie pak mohla dotvořit příběh do této podoby. Kdo ví, jak to tenkrát bylo.