2 postava z historie
KATEŘINA LAŽANSKÁ
Jedná se o jakousi českou „čachtickou paní“ a své hrozné skutky měla provádět právě na Karlštejně. Tato šlechtična se jmenovala Kateřina Lažanská z Komárova a na Pěčíně a byla manželkou karlštejnského purkrabího (tehdejší správce hradu) Jana Bechyněho z Lažan.
Paní Kateřina se dostává před soud na udání známého kronikáře Václava Hájka z Libočan, který na hradě ve 30 - 40.letech 16.století působí jako děkan (církevní hodnostář). Ten si všímá nelidského řádění šlechtičny a podává proto na ni žalobu u komorního soudu v Praze, neboť tomuto úřadu přísluší vyšetřovat vážné přečiny feudálů. Tato vražedkyně svým brutálním chováním měla připravit o život čtrnáct sloužících, zřejmě většinou dívek. I zde se objevila myšlenka, že vraždila proto, aby se mohla koupat v krvi těchto mladých dívek, což jí mělo zajistit věčnou mladost a krásu. Ani tehdejší český král Ferdinand I. Habsburský takovému zločinu nechtěl uvěřit a zatykač na paní Kateřinu Lažanskou podepisuje až po záruce od nejvyššího soudce Zdislava Berky z Dubé.
Obviněná Kateřina Lažanská, přezdívaná mimo jiné také jako karlštejnská bestie, pocházela z nepříliš významného šlechtického rodu z Komárova. Sňatkem s Janem Bechyně z Lažan se jí povedlo zajistit si určitý společenský vzestup a tím také nemalou moc na území spadající pod pravomoc jejího manžela. Zvláště když byl Jan Bechyně vázán povinnostmi, tak často přebírala rozhodování za něj a každou neposlušnost tvrdě až brutálně trestala.
Kde se to v ní vzalo? Neunesla najednou nabytou moc ovládat druhé či se u ní projevily sadistické sklony?
Václav Hájek z Libočan sice paní Kateřinu udal, ale prostí lidé se proti ní báli jít svědčit. Nakonec však zeď mlčení prolomil kožešník z Nového Města pražského Prokop, zvaný Papež, který jelikož byl z Prahy, tak se nemusel bát její pomsty. Tato vraždící šlechtična měla ubít jeho sestru Dorotu pohrabáčem na schodech. Kožešník Prokop se tak rázem stal korunním svědkem obžaloby. Poté se u soudu přihlásilo svědčit dalších sedmnáct lidí a tak 12.prosince 1533 mohly výslechy svědků započít. Z dobových záznamů pak můžeme číst výpovědi o hrozném utrpení mučených dívek.
„Dorotu, dceru kováře z Pěčína, nechala zavěsit hlavou přes bidlo dolů a k hlavě dala přivázat moždíře. Když už bylo zřejmé, že Dorota mučení nepřežije, poslala ji k matce domů, kde nešťastnice hodinu po příchodu skonala.“
Podobně třeba zahynula i šestnáctiletá Hedvika, na jejíž smrti přiznala spoluvinu služka Manda Vaňková, které paní Kateřina nakázala tuto dívku bít až zemře.
Že sadistické týrání nebylo žádným hradním tajemstvím dokládalo i veršování kolující v té době po Praze: „Dál od Karlštejna dál, dál! Tak náčelník lapků zavolal. Tam místo nás jiný morduje, krev panen pije a hoduje.“
Přestože svědectví byla výmluvná, snažila se obviněná šlechtična mnoho svědků podplatit, takže najednou bylo slyšet i „o dobrotivé a laskavé paní.“ K zahájení soudu došlo 5.ledna 1534 a jeho předsedou byl Vojtěch z Pernštejna, který velmi brzy rozpoznal skutečnou pravdu od lživých výmyslů. A proto již 23.ledna 1534 zní z jeho úst rozsudek:"Odsuzuji vás k hrdelnímu trestu!"
Kateřina Lažanská z Komárova tomu vůbec nemůže uvěřit a křičí kolem sebe: „Vždyť moji poddaní, to je hnusný hmyz, se kterým si já přece můžu a mám právo dělat co chci.“
Potom se otočí k předsedovi soudu Vojtěchovi z Pernštejna a zlobně zasyčí: „Proklínám vás do konce vašich dnů. Jestli mám zemřít, vás vezmu sebou!“
Kateřina Lažanská nakonec přiznala čtrnáct vražd poddaných, některé prameny však uvádějí domněnku, že obětí mohlo být až ke třiceti.
Pražané čekají velkou atrakci, neboť pražský kat dosud nikdy nestínal ženu a navíc manželku jednoho z nejvyšších úředníků Českého království. I samotný český král Ferdinand I. Habsburský má z tohoto procesu velké obavy, poněvadž shromáždění mnoha lidí by mohlo přerůst v nepokoje. Nakonec vydává takovéto rozhodnutí s odůvodněním:
„Jelikož není třeba příliš upozorňovat poddané na to, že se šlechtična dopustila takových ohavných činů, upravuji proto rozsudek odsouzené na smrt v hladomorně.“
27.února 1534 spouštějí Kateřinu Lažanskou otvorem do známé věže Mihulka na Pražském hradě, kde 15.března 1534 v temnotě vydechne naposledy.
Náš příběh by tímto mohl vlastně skončit, neboť zlo bylo po zásluze potrestáno, avšak i zde náhoda, pomsta či snad ona vyřčená kletba se postaraly o pokračování tohoto procesu.
Pouhé dva dny po smrti „karlštejnské bestie“ Kateřiny Lažanské z Komárova, odešel na věčnost také její soudce Vojtěch z Pernštejna, kterého v soudní síni proklela. V jeho osobě umírá jeden z nejvýznamnějších úředníků království Českého, o němž velká část šlechty v roce 1526 dokonce uvažovala jako o možném českém králi. Vraťme se však nyní k jeho smrti. Měla v jeho smrti skutečně prsty odsouzená Kateřina Lažanská? Těžko říct.
Nevylučuje se, že mocný Pernštejn zemřel na tuberkulózu kůže, ovšem zcela nelze vyloučit ani užití jedu některým rozzuřeným příbuzným odsouzené. Nebo sehrála v rychlé smrti předsedy soudu docela konkrétní kletba paní Kateřiny? Určitě se o její smrti v hladomorně dozvěděl, mohl dostat z vysloveného prokletí strach a jeho zdraví nevydrželo takto vyvolané napětí. Stal se tedy opravdu její poslední obětí?
Záležitost neskončila ani pro původce procesu – Václava Hájka z Libočan.
Toho Jan Bechyně z Lažan 30.dubna 1534 zažaloval za krádež klenotů a také zanedbávání svěřeného úřadu. Samozřejmě jej potom zbavili děkanství na hradě Karlštejně a k soudu do Prahy prý Hájka přivezli přivázaného zespodu na koni jako největšího zločince. Není dokázáno jestli šlo o odvetu karlštejnského purkrabího či nikoliv.
Pro Jana Bechyně neměl tragický případ zločinů jeho ženy vůbec žádné následky, po čase byl jmenován nejvyšším zemským písařem a v tomto úřadě setrval až do své smrti v roce 1547. Kateřina Lažanská z Komárova se tak stala jakousi předchůdkyní známé čachtické paní a bývá nelichotivě nazývána jako čachtická paní karlštejnská.