RYTÍŘ JIŘÍ KOPIDLANSKÝ
Jako první příspěvek roku 2021 bylo zvoleno téma Historické postavy. V předešlých článcích se jednalo o postavy veskrze kladné nebo snažící se příliš nepřekročit své pravomoci. Není proto divu, že jsem se rozhodl dát prostor také postavě z opačného pólu, která se dostala svým jednáním až na okraj tehdejší společnosti. I když mnozí, stejně postavení muži budou na jeho činy nahlížet poněkud shovívavěji a s jistým porozuměním. Řeč bude o rytíři Jiřím Kopidlanském.
Pojďme si nyní ve stručnosti představit rod Kopidlanských. Původním sídlem starobylého českého vladyckého rodu Kopidlanských je právě Kopidlno na Jičínsku, a právě proto zní celá vizitka dnešní postavy – rytíř Jiří Kopidlanský z Kopidlna. Ovšem první zmiňovaný majitel Petr z Kopidlna v roce 1322 k tomuto rodu ještě nepatřil. Předkem Kopidlanských byl až Zdeněk ze Střevače, který Kopidlno získal někdy před rokem 1383. Za jeho potomků vznikla v Kopidlně vodní tvrz chráněná valy a příkopy. V roce 1508 bylo Kopidlo vypáleno Pražany, s nimiž tehdy Jiří Kopidlanský vedl spor kvůli smrti svého bratra Jana, a to byl taky ten hlavní důvod, proč se Jiří Kopidlanský rozhodl k razantní změně svého života. A právě tento případ si nyní připomeneme, abychom pochopili jeho další činy, či spíše zločiny.
BRATR JAN KOPIDLANSKÝ
Psalo se 3. října 1506 a v Praze se konal výroční svatováclavský trh. Jakmile na Staroměstské radnici zazněl zvon, jímž byl trh brzy ráno slavnostně zahajován, znamenalo to, že byl ohlášen tzv. frýd (z německého friede - mír). Právě tohle zvonění ohlašovalo, že na tržišti začal veřejný obchod, a kdo by se od tohoto okamžiku dopustil krádeže, výtržnosti nebo dokonce hrubého násilí, měl být podle zvyklosti staroměstského práva potrestán na hrdle.
Jenže už během dopoledne se na Staroměstském rynku Jan z Kopidlna dostal do sporu se zemanem Janem Cukrem z Tamfeldu, kterého při následné potyčce usmrtil, přestože během trhů měl být zachováván klid a mír. Rytíř Jan Kopidlanský jako osoba šlechtického stavu sice podléhal výhradně soudní pravomoci purkrabského úřadu na Pražském hradě, ale protože se dopustil vraždy přímo na tržišti po odzvonění „friedu", byl ihned městskou stráží zatčen a odveden do šatlavy ve Staroměstské radnici, do proslulé „špinky". Když biřici zatknou a přivedou zemanského synka Jana Kopidlanského, tak purkmistr Daniel Rauš ani nečeká, až se sejde celá městská rada a odsoudí ho v přítomnosti tří dalších pánů konšelů ke ztrátě hrdla. Ještě večer jej nechává vyvést k pranýři před radnici a tam mu kat setne hlavu. Tělo pak odvezl daleko za město, až k Proseku, a tam ho zahrabal.
BYL ROZSUDEK SPRÁVNÝ?
Pražští konšelé vraha ihned zatkli a odsoudili, i když podle tehdejších zákonů nesměl být šlechtic odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl navíc vykonán tak rychle, že Janovi nebylo umožněno ani učinit duševní zpověď před popravou. Je to možná proto, aby se ještě některý z pánů nedozvěděl, co se stalo a nezabránil purkmistrovi ve vykonání trestu, kterým chtěl také demonstrovat svou moc prosazovat právo i proti jinému stavu, než byl městský. Jenže podle Vladislavského zemského zřízení urození lidé nespadají do pravomoci purkmistrů a městských konšelů, takže je zřejmé, že purkmistr Rauš překročil své pravomoci. Nutno podotknout, že rozsudek byl podle tehdejšího práva vynesen správně, neboť se konšelé řídili starým městským právem, zahrnující i dodržování zmíněného „friede - míru“. Ovšem průběh samotného případu i přístup k odsouzenému už tak v pořádku nebyl.
Nyní dovolte krátké vysvětlení - Vladislavské zřízení zemské bylo vydané roku 1500 a velmi omezovalo královskou moc, když si šlechta dokázala prosadit a obhájit své výsadní postavení v Českém království. Autorem zákona byl královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy, odpůrce vzestupu městského stavu. V zákoníku rozvinul koncepci, že královská města jsou poddanými krále a nejsou tak rovnocenným partnerem šlechty, které to umožnilo, aby ve sporech s městským stavem vystupovala jako obhájce zákonů a starých práv. Tato situace po roce 1500 dává převahu šlechtě a města musí těžce bojovat o dosažení ztracených pozic.
OPOVĚDNÍK JIŘÍ KOPIDLANSKÝ
Tato událost mezi šlechtici vyvolala rozruch. Mnozí rytíři se brání proti způsobu, jakým došlo k rychlému odsouzení a vykonání trestu, což jenom zvýšilo napětí ve společnosti mezi těmito stavy. Janův bratr Jiří se rozhodne pomstít měšťanům, proto listinou z března roku 1507 oznamuje, že se sám z Čech vyhošťuje a stává se zemským opovědníkem (podle zákona je ten, kdo se prohlásí opovědníkem zemským škůdcem, jehož statek propadá králi a každý je povinen ho honit). Sděluje v ní, že se vzdává veškerého majetku a svůj podíl na tvrzi a statku Kopidlno odkazuje matce a mladšímu bratrovi Zikmundovi. Tímto prohlášením v podstatě legálně vyhlásil soukromou válku pražskému měšťanstvu. Opovědní list přibil Kopidlanský i na brány pražských měst.
Zbývající majetek prodal a shromáždil stejně smýšlející pány, kteří následně přepadávali a olupovali kupce, řezali jim nosy, usekávali ruce či zabíjeli nebo zapalovali domy a dvory pražských i jiných měšťanů. Ačkoliv byl prý Jiří Kopidlanský vyzván, aby se dostavil do Prahy k soudu se svou stížností, on se rozhodl pro svou pomstu, protože už měšťanům nevěřil. Koneckonců purkmistr Rauš také nedal jeho bratrovi šanci. A navíc nedostat v tehdejší době před rozsudkem rozhřešení . . . Od toho dne mohli z městských věží často spatřit na obzoru kolem Prahy zlověstné sloupy černého dýmu ze zapálených statků a dvorů. Na místech nájezdů Kopidlanského bandy byly vždy nalezeny jen zohavená těla.
Zřejmě první takový případ se stal v červnu roku 1507, kdy přepadl na boleslavské cestě staroměstské formany a „osekal“ svou první oběť pražského kupce Víta. Je však třeba dodat, že nejhorší práci při přepadeních nezastávali šlechtici, ale muži neštítící se jakéhokoliv činu. Nejkrutějším členem bandy měl být ten s nejpříznačnějším jménem – Jiří Vražda. Měl to být nejčastěji on, kdo usekne komukoliv cokoliv. Jako třeba v červnu 1507, kdy Kopidlanského banda překvapí kupecké vozy Pražanů vracející se z jarmarku v Boleslavi, a právě Vražda některým měšťanům usekne ruce, nohy a nos. Podobných případů i obětí kruté pomsty vůdce lapkovské bandy Jiřího Kopidlanaského přibývá. Začala jej též předcházet pověst nepolapitelného mstitele.
NAPJATÉ VZTAHY PŘINESLY ODVETU MĚŠŤANŮ
Český král Vladislav II. Jagellonský si vyslechne nejenom stížnosti na lupičskou bandu, ale také tvrzení několika pánů, že byl Jan Kopidlanský odsouzen nespravedlivě bez možnosti obhajoby. Ke zmírnění napětí tak zavazuje rytíře či zemany slibem, aby Jiřímu, který se stal zemským opovědníkem nijak nepomáhali. Ačkoliv se tak stane, tak mnozí páni slib nedodrželi a umožnili Jiřímu se skrývat na svých hradech. I díky své obratnosti nebyl nikdy chycen. Jiní šlechtici však jeho chování odsuzovali. Jako třeba jihočeský magnát Petr z Rožmberka, který varoval Pražany, že Kopidlanský má již ve své družině 200 jezdců a 100 pěších a že se chystá přepadnout jejich kupce, až pojedou o sv. Bartoloměji z Prahy na jarmark do Plzně. Včasné přátelské varování pražské kupce tentokrát skutečně zachránilo. Avšak takových událostí mnoho nebylo, neboť brzy opět hořely kolem Prahy další statky s oběťmi řádění Kopidlanského bandy Některé vesnice se postavily na odpor nájezdníkům, jako třeba ve Strašnicích, kde zatarasili cestu vozy a bránili se vším, co jim přišlo do ruky. Snad taková malá vítězství přepadených dodalo odvahy pražským kupcům, kteří už nechtěli přicházet o své statky a ušlý zisk z trhů v sousedních městech. Proto si najali zkušeného válečného veterána Václava Kavana z Dědibab, který vedl ozbrojený oddíl k útoku na tvrz Kopidlno, kterou vydrancoval a vypálil. Měl v plánu zajmout v tvrzi matku a nejmladšího bratra Jiřího Kopidlanského, které chtěl Kavan vzít jako rukojmí a donutit mstivého rytíře k poslušnosti. Ti mu však do rukou nepadli, protože se zachránili včasným útěkem. Je možné, že tvrz někdo varoval.
Jestliže si pražští kupci mysleli, že přepadením rodné tvrze zaměstnají Jiřího Kopidlanského a oni si, byť s vojenským doprovodem, v klidu dojedou na výroční trh do Plzně, tak to se spletli. Jiří Kopidlanský je nechal dojet až do míst, kde už tolik nečekali přepadení, neboť bylo daleko od Prahy. Navíc kupci jeli těžkým bahnitým terénem, takže měli jiné starosti, a to byl právě ten okamžik k překvapivému útoku, po kterém tu zůstalo mnoho mrtvých či zmrzačených Pražanů.
PŘEKVAPIVÉ ROZHODNUTÍ ČESKÉHO KRÁLE
Vrcholem drzosti pak byly útoky na města, když mimo Prahu pocítili jejich řádění třeba v Nymburce, Žatci či Táboře. Stále se rozrůstající lupičská banda, mající až 200členů, potřebovala získávat kořist ke své obživě a nestačila jim už prvotní myšlenka, s kterou se pustil Jiří Kopidlanský na dráhu zločinu – pomsta. To už bylo moc i na českého krále Vladislava II. Jagellonského, neboť stížností přibývalo a on musel rozhodnout, na kterou stranu se přiklonit. Nyní to už byl totiž spor mezi měšťanským a panským stavem. K dohodě, kterou prosazoval také český panovník nakonec dojde až v prosinci roku 1509. Ze své nejvyšší soudní pravomoci rozhodl takto:
„Protože staroměstský primas odsoudil urozeného pána Jana Kopidlanského k hrdelnímu trestu bez vědomí a souhlasu všech konšelů, a navíc mu odepřel před smrtí duchovní spásu, vážně tím porušil pravidla řádného plnění zákona. Nemohou proto Pražané vyčítat bratru postiženého, Jiřímu Kopidlanskému, že jim za to rytířským způsobem „opověděl" válku. Nyní však král žádá, aby zajatci obou stran byli propuštěni a veškeré další vzájemné násilí pod pohrůžkou trestu smrti zastaveno. Škody, které Pražané způsobili prostřednictvím žoldnéře Kavana zcela nevinné paní Alžbětě Kopidlanské a jejímu synu Zikmundovi, mají nahradit, takže poškozeným město vyplatí ve stanovených lhůtách částku 5500 zlatých. Rytíři Jiřímu Kopidlanskému pak nemá být nadále kladeno za zlé nic z toho, co spáchal, neboť to všechno učinil na obranu rytířské cti svého rodu."
Nakonec tedy k nemilému překvapení pražských měšťanů uzná český král důvody Jiřího Kopidlanského k vykonání pomsty, a dokonce dostane glejt zaručující jeho bezpečnost při jednání s pražskými měšťany. Podle dobových zvyklostí nesměli měšťané odsoudit šlechtice k smrti, proto se nakonec museli s Kopidlanskými smířit a poskytnout jim takovéto zadostiučinění za smrt jejich příslušníka a škodě vzniklé jeho rodině při vypálení tvrze Kopidlno.
JAKÝ BYL VLASTNĚ KONEC POMSTYCHTIVÉHO RYTÍŘE?
Brzy nato Jiří Kopidlanský lupičskou bandu sloužící k jeho pomstě rozpouští. Poté se objevuje v západních Čechách, kde se připojí ke skupině Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka a bratrů Jindřicha a Jetřicha z Gutštejna, s nimiž obsadí hrady Starý Herštejn a Ronšperk (hrady stávaly poblíž Domažlic). Herštejn ovšem v červenci 1510 dobude bojovník proti zemským škůdcům Zdeněk Lev z Rožmitálu a podle slov kronikáře Šimona Plachého z Třebnice měl být Jiří zajat. Jiný pramen uvádí, že při obléhání hradu zmizel neznámo kde, a další z něj dokonce dělá opět skutečného rytíře, když při útoku na lapkovské sídlo jej trefuje přesná střela. Tu měl údajně vyslat Jetřich z Gutštejna. Poslední verzí konce Jiřího Kopidlanského je ta, která potkala většinu jemu podobných. Podle ní byl při jedné z jeho akcí chycen a odvezen do Prahy. Zde jej podrobili mučení, a nakonec měl být 9. října 1508 na Pohořelci setnut. Kdy, kde a jak vlastně umřel, je ale záhadou. V drážďanském muzeu býval benátský pohár (dnes nezvěstný) s letopočtem 1511, podle jehož dekoru usoudil historik Jaroslav Prokop, že patřil Jiřímu. Ani ten ale světlo do okolností jeho smrti nevnesl.
Spravedlnost byla a je všelijaká a může mít různou podobu. Pražští měšťané se vlastně svou odvetou na Kopidlnu stali také zemští škůdci, zvlášť když už nepatřilo Jiřímu a museli za to zaplatit. Naopak krutý rytíř Jiří Kopidlanský měl být za své zločiny na nevinných lidech králem ospravedlněn. Prý . . . Co si pak obyčejní lidé měli myslet o takové královské spravedlnosti?