
AHOJ!
Na této stránce vás vždy uvítá zálesák Sam, který se bude snažit vám nejen dobře poradit, ale i vyzkoušet si vaše znalosti přírody, to je ovšem na následující straně. Někomu se tyto rady můžou zdát určené pro mladší ročníky, jenomže každý je tvor zapomětlivý a pokud si těmito články včas vzpomenete co jste nedali do batohu nebo se něčemu naučíte, bude stát za to, pokračovat v psaní této kapitoly.
Dnešní okénko jsem zaměřil na přípravu výletu - co nezapomenout a s čím bychom měli počítat. Takovým nezávazným pokračováním bude stránka o přírodě, kde se vrhneme na poznávání přírody jako takové a začneme tím hlavním co tvoří les, a tím jsou stromy, v tomto čísle konkrétně jehličnany.
Nemíním však nikoho poučovat, jenom bych chtěl ukázat na živé věci okolo nás, které leckdo ani nezná, ale hravě je dokáže zničit. Tak pojďme na to!
V momentě, kdy se rozhodneme vyrazit na výlet či výpravu, máme už většinou vybraný nějaký cíl, k němuž chceme dojít. Je to tak lepší, neboť jsme-li závislí na vlakových nebo autobusových spojích, sami si můžeme kontrolovat kolik času nám zabere túra, kolik program (např.návštěva hradu) a podle toho si tak vše rozvrhnout, aby se třeba nestalo, že budete chvátat na vlak a ten vám ujede před nosem.
Proto určitě stojí za to se mrknout do jízdních řádů a vyhledat si vhodné spoje (je dobré si zjistit, zda tyto spoje jedou, protože některé jezdí pouze v pracovní dny a jiné o víkendech apd.). Stanovte si, kam až pojedete vlakem či autobusem a odkud půjdete pěšky, aby dlouhý pochod nepokazil výlet těm méně zdatným, kteří by přišli k cíli tak zmoženi, že na nějakou návštěvu nebo hru už nebudou mít náladu.
Nechceme přece ukazovat jací jsme vytrvalí chlapíci, ale naopak vychutnat a užít si to. A hlavně taky, aby stejný pocit měli i všichni kamarádi, kteří jsou na výpravě s tebou.
Co sebou a co na sebe:
I když je možnost si po cestě něco koupit, neměli by jste zapomenout, vzít si malou svačinku a především pití.
Pěší turistika, alespoň taková na jakou se chystáme (tzn.v ne příliš náročných terénech), nepotřebuje žádné zvláštní vybavení. Samozřejmě, rozhodující pro naši výstroj je počasí, podle kterého se oblečeme a obujeme.
1. Obuv - na její kvalitu by jsme neměli zapomenout, měla by být pevná a prošláplá do tvaru nohy, protože pokud máme boty nové a nevychozené, můžou nám způsobit problémy (např.puchýře). Pro turistiku se nabízejí botasky, ty jsou vhodné pro letní lehké výlety, ovšem musíme počítat i s překonáváním těžších terénů a tady je vhodné si obout třeba pohorky či kanady. Jako vhodné se nabízejí třeba farmářky s profilovanou podrážkou, vibramem, jež zpevňuje nohu v kotníku a stabilizuje chůzi. Výhodou je, že nejsou těžké na noze.
2. Ponožky - na delší pochod jsou nejvhodnější z přírodního materiálu (vlna,bavlna) a neberme si ty, jež jsou vyspravované či potrhané. Můžou tlačit a být příčinou třeba otlaků nebo puchýřů. Nejsou těžké a tak uvažte, zda si nevzít ještě jedny sebou.
3. Trička a spodní prádlo - opět jsou vhodné ty z přírodních materiálů, nemělo by nám padat, ale ani nás škrtit. Nejlepší je to, které saje pot (termoprádlo).
4. Teplejší kusy - pokud máme na tričku teplejší vrstvu, tak košile je dobrá z bavlny a flanelu, jako bunda je nejvhodnější větrovka s kapsami a všitou kapucí, prodyšná a nepromokavá.
5. Kalhoty - z lehčích a prodyšných materiálů, plátna i slabšího manšestru, kraťasy pak volné a pohodlné.
6. Doplňky - při jasném a horkém počasí je vhodné mít při ruce šátek nebo kšiltovku, aby naše hlava nebyla vystavena přímým slunečním paprskům. Z věcí je ideální mít sebou mapu oblasti, nůž - nejlépe s otvíráky na konzervy a láhve, propisku, zápisník (nebo jen list čistého papíru), případně zápalky, fotoaparát nebo takový toaletní papír. Kvůli kontrole času je dobré mít hodinky a samozřejmě dostatek peněz. Bude-li možnost, nezapomeňte na plavky.
Zvláštní odstavec chci věnovat oné proslulé zkratce KPZ neboli Krabičce poslední záchrany. Už vidím, jak se usmíváte a mnozí si i ťukají na čelo, cože jsem se to zbláznil, ale zkuste si jen přečíst její složení a zauvažovat, kolik z těchto obyčejných věcí jste někdy potřebovali a zrovínka nebyly k mání.
Tak vězte, že KPZ je malá krabička z plechu nebo plastu a měla by obsahovat:
škrkátko s několika sirkami, kousek svíčky, špaček tužky, kousek papíru, provázek, drátek, malá náplast (zabalená), několik hřebíčků různé velikosti a špendlíků (+1zavírací), jehla s nití, kousek březové kůry, 2 -3 knoflíky různé velikosti, žiletka, pár napínáčků, malá křída, několik korun na telefon + 5kč jako zálohu. Může tam být například i známka aj.
Krabičku máme vždy dobře zajištěnou proti vysypání a na vnitřní straně napsaný lísteček se jménem a adresou, to nejen proto, aby nám ji případný nálezce mohl vrátit, ale i pro případ nenadálého úrazu, kdy naše rodina dostane zprávu tím rychleji, čím rychleji se zjistí bydliště majitele. KPZ používáme jen v případě, kdy nemůžeme nalézt jiné řešení a pro peníze či zápalky nejdeme při první příležitosti. Je praktické ji sebou mít jak na kratších výletech, tak na delších výpravách.
Já z vlastní zkušenosti můžu říct, že kdybych z ní už nic nepotřeboval, tak několikrát mi dobře posloužily třeba napínáčky nebo právě ty sirky. Právě v takové chvíli, kdy ji bude potřeba nejvíce, oceníte okamžik, v němž jste se rozhodli pro tuto malou krabičku - „kápézetku”. Z doplňků jsem snad vypsal ty nejdůležitější.
Prostě, mějte sebou vše, co je třeba, ale pokud možno nic zbytečného navíc a dobře si rozmyslete, co všechno potřebujete podle charakteru vaší činnosti na výpravě (třeba vysokohorská turistika má trochu jiné nároky na výbavu). Do batohu dávejte jen lehčí věci, neboť lehkost a účelnost jsou hlavní - nechceme snad, aby nadměrná zátěž na zádech nám pokazila radost z výpravy. Batoh používejme úměrný množství věcí co s sebou bereme a abychom vše lehce našli.
Myslím, že jsem se snažil podat vám vyčerpávající zprávu co na sebe a co do batohu.
Ve chvíli, kdy si doma nebudete jistí, zda máte nachystáno všechno co potřebujete, můžete nahlédnout na tuto stránku a přesvědčit se, zda-li tomu tak je
či nikoliv.
Pohodu na vašich výletech vám přeje Sam