Speciál II.

Uplynul rok od prvního Speciálu vydaného u příležitosti jakéhosi výročí založení Samových stránek. Letošní výročí je půlkulaté a Sam má 5 let. Nyní přichází se svým druhým Speciálem, který zamíří na sever Čech, a to konkrétně na Lemberk a jeho okolí.

ZÁMEK LEMBERK

Původní strážní hrádek jménem Löwenberg leží v krajině pod Lužickými horami nedaleko Jablonného v Podještědí v místech, kde scházela významná obchodní i vojenská cesta vedoucí mezi centrem Čech a Žitavou. Hrad i okolní krajina jsou spojeny se jménem předního velmože Českého království Havla z Lemberka, který nejspíš místní hrad založil. Lemberk patří mezi naše nejstarší šlechtické hrady.  

Zajímavý okruh legend se věnuje podzemí pod Lemberkem. V pískovcových skalách podél rybníků v podzámčí bylo vyhloubeno několik sklepů, ale nejrozsáhlejší patřily zaniklému panskému pivovaru. Otazníky vzbuzuje vodní štola s pramenem a 35 metrů dlouhá štola vedoucí pod hradem, která je pozůstatkem po těžbě železné rudy.

August Sedláček popisuje vstup do podzemní chodby zakrytý kamenem. Chodba by měla mířit východním směrem a ústit kdesi na nádvoří. V okolí Lemberka je navíc známa pověst, která spojuje hrad s nedalekým chrámem sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí. V osmdesátých letech 20. století se začaly ve zdech lemberského zámku objevovat praskliny. Aby Okresní národní výbor v České Lípě zjistil příčinu těchto prasklin, požádal o pomoc psychotronika inženýra Františka Slonka. Podle něj se pod Lemberkem nacházejí rozsáhlé prostory poměrně velkého stáří. Během druhé světové války sídlil na Lemberce speciální oddíl gestapa a v této souvislosti se také uvažuje o uložení nacistických archívů právě v podzemí Lemberka. A rovněž v 80.tých letech informovala východoněmecká tajná služba Stasi soudruhy v Československu, že disponuje svědectvím muže, který tvrdí, že jsou v podzemí pod Lemberkem ukryty stříbrné předměty z doby Valdštejnovy. Stasi v doplňující zprávě dále dokládala, že během druhé světové války pronajala tehdejší majitelka hradu kněžna von Auersperg část objektu jako skladiště říšskému místodržícímu kraje Sudety. Na jaře 1944 pak zemská vláda Saska a kancelář NSDAP požádala o zajištění dalších prostor pro skladovací účely.

Pod Lemberkem se skutečně nachází zajímavé historické podzemí. O starobylosti možná ještě ne zcela objeveného podzemí svědčí i pověst o Dubovém kameni. Tak se má říkat jedné ze skal na Lemberce, v níž prý bývalo obydlí skřítků a podzemních duchů gnómů. Dubový kámen prý také střeží vchod do skály, kde je ukryt poklad. Je to možná zvláštní, ale podobné legendy nás většinou skutečně upozorňují na nějaké podzemní prostory, ať přírodní nebo vytvořené lidskou rukou.

ZDISLAVA Z LEMBERKA

Zdislava se narodila asi roce 1220 v Křižanově poblíž Žďáru nad Sázavou. Jejím otcem byl moravský šlechtic Přibyslav z Křižanova, královský purkrabí zeměpanského hradu Veveří. Její matka Sibyla byla původem Italka, která přišla do Čech ještě v dětském věku s dvořany Kunhuty Štaufské, nevěsty českého krále Václava I. Jako mladá dvorní dáma budoucí královny, pocházela ze Středomoří, z království obojí Sicílie, tedy z oblasti, která představovala v té době jedno z kulturně nejvyspělejších území západní Evropy.

Už za svého života byla proslulá svou dobročinností a léčitelskými schopnostmi. Docházela do nedalekého Českého Dubu a ve špitále u johanitů poskytovala úlevu nemocným. K charitativní činnosti ji inspirovala také sestra krále Václava I. Anežka. Přesvědčila svého chotě, aby založil v nedalekém Jablonném v Podještědí špitál i dominikánský klášter a chrám. Další přidali v Turnově. K dominikánskému řádu inklinovala a za pobytu u brněnských dominikánek se stala laickou sestrou, terciářkou. Podle legendy prý při stavbě špitálu sama pomáhala, třeba i v noci, třebaže byla křehké tělesné konstituce. Zdislava zemřela předčasně v roce 1252 v pouhých 32 letech. Je možné, že se nakazila nějakou infekční chorobou při ošetřování nemocných. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, jehož dokončení se už nedočkala.

Že už za svého krátkého života byla velmi vážená, svědčí i následující verše z Dalimilovy kroniky: „Roku tisíc dvě stě padesát a dva, po zrození mileného Jezu Krista, odešla ze světa Zdislava, paní vzácná, počestná a čistá, jež pomáhat bědným měla dar. Pěti mrtvým dala povstat z már, slepcům kouzlem zrak opět vracela, maláty (malomocné) uměla docela vyhojit, léčila mrzáky a konala četné zázraky.“ (Dalimil 87, 5).  Autor Dalimilovy kroniky nám vlastně naznačuje, že paní Zdislava zřejmě leccos pochytila z lékařství a léčitelství. Snad nemocné léčila bylinkami, jak se mohla naučit od své matky Sibyly či od nějaké jeptišky dominikánského řádu. Což pak mnohým mohlo připadat jako zázrak. Zdislaviny současníky nejvíce překvapovalo, že dokázala uzdravovat i osoby duchovního stavu, kteří ve své době patřili k nejvzdělanějším, přesto si její léčebné úspěchy nedokázali spolehlivě vysvětlit. Zázraky měly pokračovat i po její smrti, údajně se zjevovala nemocným ve snu a uzdravovala je. Zázračného uzdravení se dočkali prý i ti, kteří se dotkli něčeho, co bylo ve spojení s jejím, ať už živým nebo mrtvým tělem či snědli pokrm smíšený s prachem z jejího hrobu. Lidé se k ní začali modlit jako ke světici. Zbývá ještě dodat, že Zdislava si musela na svoje svatořečení dlouho počkat – blahořečená byla papežem Piem X. až roku 1907 a svatořečená pak v roce 1995 papežem Janem Pavlem II. Známý je o ní také román Aleny Vrbové V erbu lvice či kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. Román A. Vrbové posloužil jako předloha pro stejnojmenný film natočený v roce 1994.  

Pramen sv. Zdislavy – pod Lemberkem u vsi Lvová vytéká ze svahu pramen, který má neobyčejně kvalitní a chutnou vodu a nezamrzá ani za nejprudších mrazů. Známá historie zdejší studánky začíná ve 13. století a jeho patronkou je sv. Zdislava z Lemberka, manželka hradního pána, která snad jako první rozpoznala léčivé účinky tohoto pramene. O prameni se dodnes traduje, že má blahodárný vliv mimo jiné i na nejrůznější kožní problémy a vyrážky. To navíc potvrzují i laboratorní rozbory – voda je mírně radioaktivní.

ZÁHADY LEMBERKA: STRAŠÍ TAM?

Ze zdejšího Bajkového sálu za temných nocí vychází dětský pláč, přestože v něm nikdo není. V některých místech hradu se prý samovolně přemisťují předměty a spouští alarm, zatímco z kaple Seslání Ducha Svatého se někdy ozývají zvuky varhan, i když je zamčena a nikdo v ní není. Varhany se prý občas rozezvučí nejen v noci, ale i během dne. Slyšet je tak mohli i turisté, kteří zámek navštívili. Hraje snad na ně duch zemřelého, který na hradě zůstal uvězněn? V kapli i na půdě bývají slyšet stejně nevysvětlitelné těžké dunivé kroky. Aby mohl někdo kráčet tak, jak jej bylo slyšet, musel by dvakrát projít zdí.

Podle kastelánky paní Černé se z prázdných chodeb a půdy na Lemberku ozývají lidské kroky. Rozhodla se, že si na neznámého počká. Po několik nocí hlídala v kapli s baterkou v ruce hned za dveřmi vedoucími do chodby, až se konečně dočkala. Těžké kroky okovaných bot na kamenné dlažbě chodby se opět blížily, u dveří do kaple se zastavily a potom se pomalu zmáčkla klika. Kastelánka rozsvítila baterku a prudce otevřela dveře. K jejímu údivu však byla chodba úplně prázdná . . . Světlo svítilny klouzalo po podlaze prázdné a uzavřené zámecké chodby, v níž nikdo nestál a ani se z ní nemohl tak rychle dostat pryč. Všude kolem bylo absolutní ticho. Kam se poděl onen záhadný noční chodec? 

Bývalé kastelánce na Lemberku Janě Talafantové se údajně málem stala osudnou hůlka, kterou dostala od bývalého správce severočeského zámku. Hudebně nadaná kastelánka prý jednou hrála na Lemberku v noci na klavír. Vedle sebe položila onu hůlku, a protože byla unavená, položila si na ni ruce. Najednou ucítila, jak jí cukla hlava. Viděla prý dvě zelené ruce, jak jí s holí klepou. Lekla se a odhodila ji pryč, a vzápětí usnula. Myslela si, že šlo pouze o podivný sen, ale ráno jí údajně čekalo nepříjemné překvapení – na jejím krku byl položen nůž, který byl součástí této rozkládací hole! Chtěli ji snad jakési zvláštní síly varovat, aby v noci nerušila jejich klid? Vždyť Lemberk pamatuje mnohé neklidné časy, které by jeho tehdejší obyvatelé nejraději zapomněli! Předchůdce zámku – původně obranný hrad Löwenberg, byl založen již ve 13. století šlechticem Havlem z Lemberka. Ten na rozdíl od jeho manželky – známé léčitelky Zdislavy, prý neměl zrovna dobrosrdečnou povahu, spíše naopak.

Na Lemberku pociťují strach také zvířata, ať už jde o psy nebo kočky. Ta jsou jak známo k věcem „mezi nebem a zemí“ citlivější a dokážou vnímat to, co lidé neumí. Při podezření, že na zámku došlo k vloupání, byli prý několikrát povoláni i policisté se služebními psy. Policisté nejen, že nenašli žádné stopy vloupání, ale jejich služební psi prý odmítali do určitých míst vstoupit a viditelně se báli, což je u cvičených zvířat velmi zvláštní.

Souvisí některé ze strašidelných jevů se zemřelými vojáky, pro které zámek během sedmileté války (1756 – 1763) sloužil jako lazaret? Podle některých záhadologů ano, údajně totiž Lemberkem dodnes bloudí jejich duchové! Je toto vysvětlení správné?

Také z tohoto důvodu zámek v roce 1977 navštívil známý badatel a záhadolog Ivan Mackerle, který na zámku přespal. Jak později vyprávěl, začal po půlnoci poskakovat a jako ve větru kmitat plamen svíčky, která hořela hned vedle měřicích přístrojů umístěných v zámecké kapli. Nikdo z přítomných badatelů však závan větru nepocítil. Současně se nad jejich hlavami ozvalo trojí hlasité a zřetelné klepnutí. Chvíli bylo ticho, aby posléze podkroví nad nimi naplnil zvuk těžkých kroků, jež se nesly nad celou kaplí. Ovšem následný průzkum podkroví prokázal, že chůze by byla technicky nemožná - a aby záhad nebylo málo, nebyla nijak narušená souvislá vrstva prachu a zpřetrhaná ani jedna pavučina.

V roce 2010 se několikačlenná skupina dobrodruhů vydala na Lemberk zažít autentickou noční tajuplnou atmosféru. Byla vybavena dvojím záznamovým zařízením na zachycení zvuku, dvěma fotoaparáty, a především zvědavostí. Udeřila půlnoc a z prostor prázdného nejvyššího patra zámku jsme slyšeli nejenom velmi zřetelné silné rány, připomínající zvuk těžkého padajícího nábytku, ale také něco mnohem, mnohem podivnějšího. Z prázdné chodby před námi se najednou ozvaly šouravé kroky, které se k nám blížily. Nevěřícně jsme se dívali před sebe, kde sice nikdo fyzicky nestál, ale kroky byly slyšet stále. Jako by kdosi neviditelný chodil kolem nás, aniž by však s námi chtěl jakýmkoliv způsobem vejít v kontakt. Bohužel naše technika tehdy jako důkaz paranormálních aktivit selhala, neměli jsme finance na drahé přístroje a tomu odpovídala i jejich nevalná kvalita. Ivan Mackerle mi kdysi řekl: „Na Lemberku existují síly, se kterými není radno si zahrávat.“ Přestože na první pohled může jeho věta vypadat přehnaně, také další události, související s tímto místem, ji mohou potvrzovat. Někteří minulí pracovníci z Lemberka vyprávěli, že zde na chvíli zahlédli desítky lidí ve středověkých šatech. Tito návštěvníci z jiných dob, měli vzápětí zmizet, že by okno do jiného časoprostoru?

BAZILIKA SV. VAVŘINCE A SV. ZDISLAVY

Bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy se nachází v Jablonném v Podještědí. Jedná se o unikátní památku středoevropského baroka, na níž bylo poprvé v Čechách užito tzv. kasulové okno (jedná se o okenní otvor ve tvaru kněžského ornátu latinsky casula). S pohřbem Zdislavy z Lemberka je též spojena první písemná zmínka o stavbě (rok 1252). Její součástí je také klášter dominikánů. Zajímavé je, že tak jak je chrám vysoký (kolem 40 m), je údajně i hluboký. Podzemí má tři patra a jeho hloubka měří 39 metrů. Dodnes jsou přístupná některá podzemní místa v rámci prohlídkových tras. Zejména zajímavá je krypta sv. Zdislavy, ve které je truhla s jejími ostatky a po obvodu stěn krypty visí dvacet čtyři obrazů s výjevy z jejího života, malovaných na mědi. Průvodce vám zde může vyprávět i nešťastný příběh dráteníka, kterého zde v podzemí nedopatřením zavřeli a našli jej až po několika desítkách let. I on má v katakombách svou rakev. 

V podzemním podlaží, ve kterém spočívá sv. Zdislava, je umístěna i rakev Františka Antonína Berky z Dubé. Do krypty ke sv. Zdislavě se vchází z kostela a otvor je ohrazen barokní zdobenou mříží. Jako jedna z nejvzácnějších památek je lebka sv. Zdislavy, která je umístěna na Mariánsko - Zdislavském oltáři v první boční kapli. Tato je ve zlaté skřínce z roku 1908. Od 18. století byli v kryptách pohřbíváni dominikánští mniši, jsou zde i hrobky Berků a pozdějších Pachtů. Také sem byla uložena i těla tří dělníků, kteří zahynuli při stavbě chrámu.

V Pachtově kryptě je podivně dutá podlaha a stejně tak na dalších dvou místech. V roce 1848 tu mniši nalezli v zamčené kryptě kostru malého chlapce, pravděpodobně zemřel hlady a žízní. Jeho duch prý obchází podzemí a tiše pláče. V areálu se prý také zjevují přízraky dominikánských řeholníků, procházejí do Berkovy krypty a záhadně se ztrácejí na schodišti.