Střípky archeologie po 7

 NÁLEZ SEKEREK

- na pozoruhodný objev může narazit i člověk, který s prací archeologa nemá nic společného. Střepy keramiky a nástroje nacházejí lidé nejčastěji na polích. Zajímavý nález čekal na jednoho muže z východních Čech. V zemi u Holic našel náhodou dvě sekerky, které následně odevzdal Východočeskému muzeu v Pardubicích. Ukázalo se, že pocházejí z doby 1400-800 let př. n. l., tedy z mladší a pozdní doby bronzové. V tomto zmíněném časovém úseku sídlily ve východních Čechách populace lužické a slezskoplatěnické kultury, pro které je typické žárové pohřbívání. Nové nálezy jsou považovány za velmi důležité, neboť přispějí k poznání vývoje v mladším úseku doby bronzové, odkud zatím není mnoho nálezů. Výjimku v této oblasti představuje žárové pohřebiště v Ředicích, které je odborné veřejnosti známé již z konce 19. století. Tak to vysvětluje Jan Jílek, archeolog z Východočeského muzea.

PRSTEN

– nedávný návrat archeologů do kaple sv. Jiří, která stojí na Horním náměstí v Přerově, přinesl své ovoce. K 7let starému objevu hlavice románského sloupu z 12. století přibyl ještě zlatý prstýnek. Badatelé ho našli pod podlahou pomocí detektoru kovů. Pochází ze 16. - 17. století. Lehce deformovaný kroužek měří pouhých 19x17mm, a proto určitě patřil ženě, nebo spíše mladé dívce. Zdobí ho žlábky na obroučce. Na vnitřním obvodu jsou vyryty iniciály, jejichž význam se nyní odborníci snaží rozluštit. Jsou zde písmena TCSN . . .GPBS. Otázkou je ale jejich interpretace. Mohou to být počáteční písmena nějakého jména, hypoteticky by to mohla být i zkratka modlitby nebo iniciály snoubenců V tom, co písmena znamenají, je zatím pro vědce záhadou. Kdo tedy nosil prsten nalezený v kapli? Snad se s pomocí historiků podaří najít původního majitele a tím třeba i rozluštit význam písmen, v což doufá i archeolog Zdeněk Schenk. 

ZAPOMENUTÁ KRYPTA

– kostel svatého Antonína v Liberci skrýval zavalenou kryptu. S nečekaným objevem přišli při nedávné rekonstrukci svatostánku vědci. Překvapila je nerovná podlaha kněžiště, která se místy propadala. Když začali odstraňovat suť, aby ji mohli opravit, překvapivě narazili na klenbu. Postupně pak během dalších výkopů odkryli kryptu, ukrývající devět dřevěných, černě malovaných rakví. Kromě pozůstatků nebožtíků si archeologové odvezli ke zkoumání několik textilií, kožený obal na modlitební knížku, medailonky a dřevěné ozdoby z rakví včetně dvou kovových destiček, ze kterých snad půjde poznat, kdo byl v kryptě pohřbený. Před započetím průzkumu okolí kostela se vědělo, že jsou tam někde hroby, když tu býval starý hřbitov, ale že budou hrobky pod kostelem, to se absolutně nečekalo. Totožnost zemřelých, jejichž kostry jsou hodně poškozené, ovšem neznají. Duchovní to patrně nebudou, protože ti bývali pohřbeni tak, aby se dívali ke vchodu kostela na přicházejí věřící. Tady ale všichni leží směrem k oltáři. Zřejmě půjde o nějaké významné bohaté měšťany nebo představitele řemeslných cechů. Pokud se z vyčištěných tabulek podaří vyčíst jména, mohli bychom pak být schopni je dohledat, myslí si liberecký arciděkan Radek Jurečka.

OBJEVY V JEZUITSKÉ KOLEJI                               

- keramiku, části nástrojů z kamene a pozůstatky dřevěných staveb starých asi 3500 let objevili před časem archeologové v prostorách bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře. Bohatý úlovek tvoří 1039 beden s nálezy a 332 mincí včetně dukátu českého krále a římskoněmeckého císaře Zikmunda Lucemburského (1368-1437). Za nejzajímavější ovšem vědci považují pravěké nálezy z tzv. bolerázské kultury (pojmenovaná podle slovenského naleziště Boleráz u Trnavy). Bylo to velké překvapení, protože tato kultura se v Čechách téměř nevyskytovala. Její těžiště je na Slovensku. Proč se lidé této kultury dostali až do středních Čech, se ovšem netuší.

RELIÉF DRAKA

– dokonce i u náboženských svatostánků narazíme na symboly zla. Jeden našel tým ze společnosti Archaia Olomouc ve vstupní cihlové konstrukci velehradské baziliky na jižní Moravě. Jedná se o gotickou dlaždici reliéfně zdobenou motivem draka, opravdu krásně vyvedeného symbolu zlých sil, v pojetí křesťanské ideologie samotného ďábla. Je to záležitost z období vrcholného středověku, z poloviny 13. století, vysvětluje Zdeněk Schenk z Archaie. Jak je možné, že ďábel pronikl až na Velehrad a ovládl zdejší svatostánek?

STŘÍBRNÝ POKLAD       

- stříbrný poklad ukrývalo pole u středočeské Roudnice nad Labem. Jde celkem o 1450 mincí, mezi kterými nechybí například pražský groš z doby vlády krále Václava IV. (1361-1419) nebo míšeňská a bavorská platidla. Valná část nálezu však tvoří feniky - ať už ty bavorské, nebo vídeňské. Odhalila ho hluboká orba zemědělských strojů, které rozbily vrchní část keramické nádoby. Ta ležela asi jen v třiceticentimetrové hloubce. Pluh poté mince rozvláčel po písčitém poli, kde je uviděli amatérští archeologové. Milan Sýkora z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech se ale domnívá, že cenný objev může pocházet z doby obléhání města.  Český král Jiří z Poděbrad (1420-1471) Roudnici v rámci svého tažení proti Zelenohorské jednotě dobyl roku 1467. Z faktu, že nálezy nikdy nebyly vyzvednuty, si myslíme, že tito lidé skončili asi hodně špatně.

MEČ HEJTMANA   

-nečekaný klenot v podobě hejtmanského meče objevili badatelé ve sbírkách muzea v moravském Holešově. Dochovaná stříbrná zbraň symbolizovala moc hejtmana a používala se při slavnostních příležitostech. Náležela hraběti Janovi z Rottalu (kolem r.1605-1674), který hejtmanský úřad zastával v letech 1648-1655 a byl tehdy nejmocnějším moravským šlechticem. Zbraň, jejíž unikátnost odborníci odhalili teprve nyní, má nevyčíslitelnou hodnotu. Kování meče je s výjimkou ocelové čepele vyrobeno ze stříbra. Čepel meče je ocelová se zlatou rytou výzdobou. Pochva meče je dřevěná, potažená tmavě červenou textilií, na obou koncích se stříbrným kováním. Z jedné strany se nacházejí erby, a to říšský dvouhlavý orel, dále korunovaná šachovaná moravská orlice a heroldský kříž, připomínající rod Rottalů. Na druhé straně jsou vypsána Rottalova panství a tituly. Jílec meče obsahuje symboly hejtmanské moci, a to spravedlnost jako moc soudní a zbraň – moc vojenskou.