templářský řád
PO STOPÁCH TEMPLÁŘŮ
Tak a máme tady první část, kdy budeme putovat po naší zemi napříč českou, moravskou a slezskou krajinou po místech, kde působil, stále tajemnem zahalený, řád zvaný Chudí vojáci Ježíše Krista a Šalamounova chrámu, jinak známí pod kratším názvem - templáři.
Tento mnohými legendami opředený řád působil i na našem území, a tak se blíže podíváme do některých jejich měst, vesniček, kostelů či hradů, které templáři v Čechách a na Moravě vlastnili. Nejdříve si ovšem povíme, jak, proč a pro koho vlastně templářský řád vznikl.
O jeho vznik se v podstatě postaralo roku 1119 osm urozených rytířů pocházejících z francouzského Champagne, kteří složili do rukou patriarchy patřičné řeholní sliby. Za úkol si tito rytíři vytyčili chránit poutnické karavany z Evropy do Svaté země před nájezdy sousedů, jež byli poraženi v I.křížové výpravě.
Mnišské společenství s vojenským posláním pod jménem Chudých vojáků Ježíše Krista mohlo tak rozvinout své militantní aktivity.
Mimo ochranu poutníků bylo posláním templářů pomáhat chránit nově založené Jeruzalémské království proti stejným nepřátelům, tj.muslimům, aby pomohli udržet vládu, která jim zaručovala volný pohyb, neomezené možnosti a vhodné podmínky pro jejich činnost. Navíc do města Jeruzaléma, jako centra království, po jeho obsazení křižáky, směřovala většina poutnických karavan, takže měli dvojnásobný zájem na zajištění bezpečnosti v této oblasti.
Znakem templářů byly bílé pláště, záhy doplněné o typický osmicípý červený kříž.
Ve výzbroji měli většinou meč a štít ve tvaru erbu. Jejich heslem, které si zvolili, byly pak slova: „Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam” (Ne pro nás,Bože,ne pro nás,ale Tvému jménu dát slávu).
Na pečeť si nechali vyrýt dva jezdce na jednom koni, což mělo symbolizovat chudobu a službu.
Označení templáři se jim pak dostalo podle místa, jež jim určil sám král a které bylo součástí královského sídla sousedícího s Šalamounovým chrámem na okraji Chrámové hory. Tím se stala mešita, zvaná Skalní chrám - templ, stojící zčásti v prostorách dříve zničené přístavby Šalamounova chrámu.
V jejich čele stál velmistr, v provinciích pak velkopreceptoři (velkopřevorové) nebo u menších provincií magistři (mistři). Vedení základních místních osazení - komend (klášterů a domů rytířského řádu) byli pověřeni komtuři. Jakmile se z templářského řádu stala světová organizace, rozdělili si tehdejší křesťanský svět na pět provincií v Orientě a dvanáct na křesťanském západě.
Postupně tak mohli rozvinout své aktivity, zejména ekonomického směru, nejdříve jen v rodné Champagni, Burgundsku či Picardii, následně pak i ve Španělsku, Britských ostrovech, Lombardii, obou Sicíliích, německých teritoriích včetně Polska a samozřejmě také Čech a Moravy. Konečně se tedy dostáváme i k účinkování templářského řádu na našem území.
Templáři se v Čechách objevují poměrně pozdě, v době panování krále Václava I. Zpravidla je udáván rok 1232, ale jisté to úplně není. Velmistrem řádu byl v této době Pierre de Montaigu či jeho nástupce v roce 1232 Armand de Perigord. Na Moravě jsou pak templáři poprvé připomínáni ještě později, a to v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23.ledna 1243.
No a my se nyní podíváme, kde a jaké stopy u nás tento řád zanechal.
Templáři se zpočátku usadili na Starém Městě pražském na břehu Vltavy, u již existujícího románského kostela sv. Vavřince. Tuto komendu představoval opevněný dvorec, jehož těžko rozpoznatelné fragmenty románského zdiva se dají ještě nalézt v dnešních sklepích domů lemujících Annenské náměstí.
V Praze také existuje ulička V Templu, ale tu nelze s templáři prokazatelně spojovat.
Další jejich komenda byla doložena k roku 1292 v Uhříněvsi poblíž Prahy, které byl dán patronát kostela ve Stodůlkách. Podle záznamu k Uhříněvsi dále patřily vesnice Kolovraty, Krabošice, Lipany, Přestavlky, Tehovice, Voděrady a Zděrady, ale nejednalo se tady o velké lokality. Uhříněves má ve svém znaku obce hradby s bránou, jimž zde dominují dvě věže, z nichž na jedné je zobrazen červený templářský kříž.
Do roku 1294 se ještě připomíná jako majetek řádu ves Vodochody, kterou můžeme najít severně od Prahy nedaleko Libčic nad Vltavou.
I na Moravě najdeme několik takových míst, ačkoliv se kolikrát jedná o malé městečka či vesnice. Nejspíš nejznámější, částečně dochovaná, je tady komenda v Čejkovicích u Hodonína, poprvé připomínána roku 1248 a dále též hrad Templštejn s druhou komendou v Jamolicích. Rovněž v roce 1248, věnoval břeclavský údělný kníže Oldřich ze Spanheimu čejkovickým templářům čtyři usedlosti v Rakvicích, a to zřejmě v době, kdy už na mírném návrší nad vesnicí Čejkovice byla řádovými bratry budována raně gotická čtyřpodlažní věž. Tu původně obklopovalo asi jen dřevohlinité provizorní opevnění, jenž v průběhu druhé poloviny 13.století templáři změnili v 1,5metru silnou kamennou okružní zeď, vymezující oválný areál. K věži byl také přistavěn kamenný obytný palác o třech místnostech. Nyní stojí na tomto místě zámek, jehož dominantou je dvouposchoďová hranolová věž, jejíž spodní část pochází právě z původní templářské tvrze. K čejkovické komendě také příslušela ves Vrbice. Čejkovice mají rovněž ve svém znaku červený templářský tlapatý kříž.
Druhou komendu v Jamolicích lze bezpečně doložit až z listiny z roku 1279. I zde se usazují v domu s románským kostelem a hospodářské zázemí získávají vlastnictvím vsí Dubňany, Dukovany a Bohuslavice. Jamoličtí templáři si pak mezi léty 1281-1298 postavili na dlouhém hřebenu nad řekou Jihlavkou hrad Templštejn a sem si v podstatě poté přenesli svou původní komendu z Jamolic. Někde jsou psány zmínky o tomto hradě už roku 1281, kdy zde měl mít sídlo komtur Dětřich.
Z hradu se do dnešních doby zachovaly ještě docela velké a malebné zříceniny lákající k návštěvě mnohé romantické nebo trampské duše. Podle veduty, která zachycuje stav chátrajícího hradního objektu z roku 1750, snese Templštejn i srovnání s podobnými křižáckými hrady ve Svaté zemi, z nichž vycházely řádové hrady ve Francii či Británii.
Komenda Templštejn, nahrazující jamolickou, zřejmě navazovala na čejkovickou, která mohla být k němu připojená a tvořící tak jeden řádový celek.
Samozřejmě, že k těmto dvěma hlavním komendám na Moravě náležely ještě mnohé různé statky, jež vlastnil templářský řád. Mnohé jsem už výše zmínil, dále jim třeba patřilo na půl lánu v Dobřínsku, vinice v Petrovicích nebo ves Senorady.
Během desetiletí, kdy templáři působili v Čechách a na Moravě, některé statky prodali, jiné zase koupili či jim byly darovány. Nyní se přesuneme více na severovýchod, kde tehdy představený řádu, komtur Ekko, právě takto získal rozsáhlé území na Valašsku se sídlem na Vsetíně. Ten drželi nejméně deset let a buď přímo v městečku samotném, nebo jeho okolí vystavěli hrad Freundsberg, který dodnes nebyl zcela přesně lokalizován, nejčastěji umisťován na vrch Klenov nad přehradou Bystřička.
Existuje, mimo prokázaných templářských sídel a majetků, také několik hradů a zámků, jejichž pověsti je spojují s templáři, ale ty nejsou zcela prokazatelné. Jmenovat můžeme například zámek Blatná ležící v jižních Čechách, Vargač ve středních Čechách nebo třeba ves Čakovice, která je nyní jednou z částí Prahy.
A co vlastně takové legendy říkají?
Ta na zámku Blatná hovoří o tom, že ve staré hodovní síni ukryli templáři, údajní zakladatelé původního hradu, bájný poklad. Vodítkem k němu měl být obraz s vymalovaným mouřenínem s lucernou a průvodem templářských rytířů. Právě lucerna měla být ukazatelem, kde je poklad ukrytý, ale prý se jej už zmocnil hradní písař, který jako jediný dokázal rozluštit záhadné nápisy na malbě.
Na Moravě je pak nejvíce v legendách zmiňován hrad Veveří u Brna, kde měly být ukryty stříbrné sochy svatých apoštolů, které měli templáři za pomoci lsti vylákat v panenském klášteře v Tišnově na místní abatyši.
Samostatné postavení v rámci preceptorátu měla komenda ve slezské Olešnici, avšak to už jsem mimo naše území.
Konec templářů ve Francii byl na počátku 14.století velmi rychlý, ale jak to vypadalo u nás?
V roce 1308, v době začátku úpadku řádu se v Čechách a na Moravě pozvolna mění i majitelé výše uvedených komend, hradů a statků. Zatímco ve Francii král Filip IV. Sličný uspořádal na rytíře doslova štvanici, na českém území měl zánik templářů docela klidný průběh. Většina majetku přešla do správy řádu johanitů, snad jen Templštejn zůstal králi a Vsetín pánu Vokovi z Kravař.
Templářský řád byl ve Francii během několika let zcela zrušen, v některých zemích se pouze přejmenovali nebo přešli k řádu johanitů, ale legendy o pokladech a tajemných předmětech, z nichž nejznámějším bude asi svatý grál, nám tu zůstaly a žijí dodnes.