templáři č. 8 

V dalším povídání o řádu templářů bychom neměli zapomenout na jejich druhou moravskou komendu jež se nacházela ve starém sídelním území na rozhraní Znojemska a Brněnska nedaleko Moravského Krumlova - v Jamolicích.  Dokládá to, ať už přímo či nepřímo, několik dochovaných listin. A připomíná to i současný znak obce Jamolice, který má v zeleném štítě volnou hradbu s vystupující věží, vše stříbrné, kvádrované s cimbuřím, v hradbě červený tlapatý kříž, ve věži černé prolomené okno. Vše provázeno dvěma zlatými liliemi. Prapor obce tvoří dva vodorovné pruhy, horní je zelený se dvěma žlutými liliemi vedle sebe a spodní bílý je s červeným rovným tlapatým křížem. A právě kříž ve znaku či praporu obce má být připomínka na řád templářů.

PRVNÍ OFICIÁLNÍ ZMÍNKY?

Počátky Jamolic jsou opět nejasné, protože nejstarší dochovanou písemnou zmínkou vztahující se k této lokalitě je až listina biskupa Bruna ze Schauenburku z 31.srpna roku 1279 a právě proto jsou Jamolice jedním z nesporných písemně doložených moravských templářských sídel.

Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu se na Moravě poprvé připomínají v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. ledna 1243, o devět let později než v Čechách, a to za vlády českého krále Václava I. I proto je možné, že templáři získávají Jamolice už před rokem 1279, než vznikla potvrzující listina biskupa Bruna. Naznačovat to mohou tato údajná listinná falza, což mají být listiny nejasné či pochybné:

Podle první údajné listiny měl Bohuslav z Bukova darovat v roce 1242 templářské komendě v Jamolicích dvůr v Olší u Doubravníka jako vděk za to, že ho templář Kuner či Kuno udatně ochránil v boji s divokými Tatary.

Podle druhého falza měl Štefan z Medlova (někde je uváděn Štěpán z Pernštejna) v roce 1243 koupit ves Vír a pět lánů v Olší koupených od templářů z Jamolic a darovat je jeptiškám v klášteru Doubravník.

Podle třetího falza měli papež Innocenc IV. v roce 1244 s opaty ze Zábrdovic a Třebíče a s proboštem z Luhu urovnat spor augustiniánek z kláštera Doubravník s řádovým templářským mistrem z Jamolic.

Originály prvních dvou listin by měly být údajně uloženy v brněnském státním archívu, originál třetí má pocházet z kláštera Doubravník, takže by měla i tato listina být v Brně uložena, ale k mání tam prý nejsou, takže nelze tyto listiny potvrdit.

POČÁTKY KOMENDY

Z komendy v Jamolicích se dochovaly základy, které byly nalezeny, takže lokalizaci známe. Templáři se měli usadit na tvrzi s románským kostelem z druhé poloviny 13. století, protože tyto stavby zde nejspíše stály už před jejich příchodem. Ze staveb nesoucí znaky stavebních zásahů za pobytu templářů je to pouze kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale věž měla být přistavěna až v 15. století. Dnes už z templářských přístaveb nejspíše nic nezůstalo, snad jen střípky zachovaného románského zdiva lodi a kněžiště současného kostela. Hospodářské zázemí řád získává vlastnictvím vsí Dubňany, Dukovany a Bohuslavice (tato obec stávala u hradu Templštejn a zanikla ve 13. století), zároveň si zajišťují i podací práva ve všech třech kostelích nalézajících se v těchto obcích. K těmto kostelům patřily i další polnosti, templáři získávali i tzv. menší desátek v podobě jehňat, kuřat, selat, hus, sýrů apod. Postupně templáři ještě rozšířili své majetky o vinohrady v Petrovicích, ves Popice a jiné. Část nakoupili, část získali z darů, které přinesly osoby vstupující do řádu.

Pro vysvětlení podací právo nebo také prezentační právo je oprávnění navrhnout konkrétní osobu ke jmenování do určitého církevního úřadu nebo také jako právo emfyteutní čili zákupní.

LISTINY JAMOLICKÉ

Vraťme se ale k oné první přímé písemné zmínce, a to listině z 31.srpna roku 1279 sepsanou v Modřicích:

LISTINA I.: 1279, 31. srpna, Modřice

„My, Bruno ze Schauenburka, biskup olomoucký, vysvědčujeme a potvrzujeme, že drahým bratrům v Kristu templářům v Jamolicích náleží vesnice Horní Dubňany a podací právo tamního kostela s filiálními kostely v Dukovanech a Bohuslavicích.“

Pro vysvětlení dodávám, že filiální kostel, jako jsou výše dva zmíněné, je v územním členění římskokatolických farností jakýmsi „vedlejším kostelem“ v rámci farnosti, jejímž centrem je kostel farní, který se v našem případě nacházel v Horních Dubňanech.

Tato pergamenová listina je psána středověkou latinou a pokud jde o typ písma, gotickou kurzívou. Listina má rozměry 21 x 11 cm a její pravost je potvrzena oválnou biskupskou pečetí z včelího vosku o rozměrech 6 x 4 x 0,5 cm, která je k listině připevněna nitěnou šňůrou. Jedná se o první písemnou zmínku týkající se nejen Jamolic, ale také zmíněných tří vesnic.

LISTINA II.: 1281, 26. srpna, Bohuslavice

„My, Jindřich, biskup warmijský, jako zástupce biskupa olomouckého Bruna ze Schauenburka, vysvědčujeme, že na žádost plebána z Horních Dubňan jsme vysvětili kostely v Dukovanech a Bohuslavicích jako filiální kostela v Horních Dubňanech.“

V této listině týkající se komendy v Jamolicích, je potvrzeno biskupem Jindřichem Warmijským, zástupcem olomouckého biskupa Bruna, že na žádost plebána z Horních Dubňan byly kostely v Dukovanech a Bohuslavicích vysvěceny jako filiální kostela v Horních Dubňanech. Plebánem se zde rozumí duchovní správce středověké farnosti – tzv. plebánie, zejména venkovské. V českých zemích začaly být zřizovány takové plebánie přibližně od přelomu 11. a 12. století asi do poloviny 13. století. Také tato listina je psána latinsky, k níž měly být připojeny 3 pečeti, ovšem první a třetí nyní už chybí.

LISTINA III.: 1281, 1. prosince, Modřice

„Ve jménu svaté Trojice, amen.  . . . My, Dětřich (Theodoricus), biskup olomoucký, na žádost dříve řečených drahých bratří ušlechtilých v Kristu templářů domu v Jamolicích potvrzujeme uvedené listiny, a to z 31.8.1279 danou v Modřicích (jíž biskup Bruno potvrdil templářům podací v Horních Dubňanech, Dukovanech a Bohuslavicích) a z 26.8.1281 danou v Bohuslavicích (jíž Jindřich, biskup warmijský, jako zástupce biskupa olomouckého Bruna, vysvědčuje, že na žádost plebána v Horních Dubňanech vysvětili oba kostely jako filiální kostela v Horních Dubňanech).“

V poslední písemnosti ohledně Jamolic z 1. prosince roku 1281 jsou v Modřicích potvrzeny výše uvedené listiny. Nový olomoucký biskup Dětřich, tak činí na žádost bratří templářů domu v Jamolicích („fratrum de templo domus de Gemoliz“).  Listina je psána latinsky a přivěšena je jedna pečeť.

JAMOLICKÉ POKRAČOVÁNÍ NA TEMPLŠTEJNĚ

Historie templářského domu v Jamolicích je úzce spjata s nedalekým hradem Templštejnem, který si mezi léty 1281-1298 postavili na dlouhém hřebenu nad řekou Jihlavkou právě jamoličtí templáři. Nejpozději na konci 90. let se pak stal jejich sídlem, jak vyplývá z listiny, kterou vydal na zasedání zemského soudu ve Znojmě 16. července 1298 Mikuláš z Dobřínska. Templáře zde zastupuje frater Theodoricus ordinis sancti templi in Tempilsten, což vcelku jasně ukazuje, že konvent v té době již opustil Jamolice a sídlil na pevném, byť původně nepříliš rozsáhlém hradě, jenž i se vsí téhož jména dále Jamolicemi, Dobřínskem, Řeznovicemi a Biskoupkami tvořil zvláštní statek náležející okrsku duchovního rytířského řádu, tzv. komendě. Části vsí Dobřínsko a Petrovice a ves Popice získali templáři od drobných vlastníků. Mezi donátory se objevuje i pozdější člen jamolické komendy Abel z Dobřínska.

Nelze ovšem ani vyloučit variantu, že v Jamolicích byl klášter a na Templštejně komenda která na hradě mohla mít např. i dřívější dřevěnou podobu ještě před stavbou kamennou.

Po zrušení templářského řádu papežskou bulou (listinou) z roku 1312 Klementa V. měl správně přejít majetek bývalé jamolické komendy sídlící nyní na hradě Templštejně, který nebyl nijak rozsáhlý na johanitský řád, jenž si ponechal pouze patronátní práva kostelů. Například v případě Horních Dubňan to bylo komendě johanitského řádu ve Starém Brně. Hrad Templštejn však přešel do rukou krále a následně šlechty, jako byl Berthold Pirkner z Pirkenštejna.

ŽIVOT V KOMENDÁCH

Denní rozvrh templářských bratrů se řídil řeholí kombinující mnišský způsob života s přípravou na boj. A tak se zde kromě časného vstávání, společných modliteb, jídla, práce a spaní objevuje i čas pro pravidelný výcvik rytířů v boji. V důsledku toho pak mohli templáři ve Svaté zemi bojovat jako vysoce organizovaná armáda. U nás šlo spíše o formalitu, aby pár zdejších rytířů nevyšlo ze cviku. Nicméně i zde měli zřejmě rytíři výjimku z příliš přísného dodržování řehole, které by mohlo vést k oslabení jejich tělesné schránky, takže by pak nemohli bojovat (např. díky nadměrnému půstu). V českých zemích se duchovní mohli stát i komtury, jinak jejich úloha byla velmi podobná jako u mnichů v jiných řádech. Většinu běžného dne templářského kněze zabíraly bohoslužby a občas i povinnost modlit se i během noci. Určení kněží měli na starost i správu svěřeného řádového majetku, vyřizování korespondence, vybírání poplatků a obecně pokladnu komendy. Dále se na komendách pohybovala řada služebnictva, které pochopitelně k řádu nepatřilo, ale sloužilo bratřím podobně jako na sídlech šlechticů.

POVĚSTI

O dalších zajímavých nálezech v Jamolicích (i když nemusí mít souvislost s templáři) se dozvídáme z různých útržků zpráv různých autorů. Tady je jeden příklad:
„V Jamolicích se traduje, že budovy a kostel pocházejí z dob templářů. Dřívější zmiňovaný majitel Jakob Judex nalezl před asi 30lety (tj. kolem roku 1876) při odstraňování zeminy, aby snížil podlahu v jedné místnosti, velkou hliněnou černou popelnicovou urnu, která byla zakopána otvorem dolů a údajně měla mít vyrytý latinský nápis. Když vypadl jen popel, byla urna, u které se doufalo, že se v ní naleznou peníze, úplně roztříštěna a střepy společně s hlínou naházeny na hromadu. Když byla později v těchto místech země přeměněna na pole, našla se stříbrná mince, která nesla na jedné straně nápis Arventina (? Argentina), na druhé Deo gloria (sláva Bohu).“

Jamolice jsou zvláštním poutem svázány s osudy nedalekého hradu Templštejna. Několik pověstí vypráví o jamolických občanech, kteří na Templštejnu hledali poklad. Traduje se také, že v Jamolicích má ústit podzemní chodba z tohoto hradu v utajených sklepeních.