templáři po 7

KOSTEL U SV. VAVŘINCE ZVANÝ JERUZALÉM

Na Anenském náměstí je majestátné průčelí, kde se nachází hlavní vchod do kláštera, jenž tvoří dvě brány. Levá, pro řeholnice, se používá jako hlavní vchod do areálu dodnes. Pravá, pro hospodářské zázemí, byla nedávno ještě uzavřená. Vévodí jí totiž dnes už jediné historické připomenutí templářské minulosti objektu – socha svatého Vavřince, jednoho z nejoblíbenějších templářských světců vůbec.

Templářský kostel u sv. Vavřince zvaný Jeruzalém (pozdější klášter sv. Anny) na Starém Městě pražském je jedním z mála listinně i archeologicky potvrzených templářských majetků u nás. Je třeba zdůraznit, že se jednalo především o klášter, při němž zcela určitě nechyběl špitál, a to pravděpodobně v raném období. Pokud byl klášter založen dříve než komenda v Uhříněvsi, lze předpokládat komendu zároveň i zde. Byl to jeden z předních zemských templářských klášterů v provincii Čechy, Morava a Rakousy.

Příchod templářů do Čech se udává k roku 1232 na počátku vlády krále Václava I. Usadili se prakticky naproti johanitům na opačném břehu Vltavy, u nejspíš již existujícího románského kostela sv. Vavřince. Tento kostel, či spíše kostelík získali templáři dnes nedoložitelným způsobem, ale spekuluje se o tom, že původní románský dvorec s rotundou uvolnil templářům právě král Václav I. zvaný Jednooký.

Byl nejspíše jednoduchou rotundou vystavěnou už někdy ke konci 11. století. Poté, co jej templáři získali, byla započata přestavba na klášter v duchu řádových tradic – původní rotunda byla rozšířena do podoby kopírující ve zmenšeném měřítku jeruzalémský chrám Božího hrobu. Přistavět řádový klášter měl údajný zemský templářský mistr, Ronovec Petr Berka z Dubé, a měl jej nazvat Jeruzalém.

Nabízí se, že komenda, která ve 2. polovině 12. století v souladu s postupným nabýváním dalších nemovitostí se zřejmě rozšiřovala natolik, až byla povýšena na preceptorát.

Měla obdobnou architekturu jako u johanitů. Tedy opevněný dvorec, čemuž napovídají těžko rozpoznatelné fragmenty románského zdiva v dnešních sklepích domů lemujících Annenské náměstí. Odpovídá to jednak tradičnímu pravidlu osazování rytířských řádů, tedy na okrajích měst, při strategických místech, jako jsou např. brody a mosty (u moře přístavy), tam kde vedou obchodní a poutnické cesty a jednak hospodářskému účelu, tedy získávání prostředků (responsií) pro řádové centrum operující ve Svaté zemi.

Podle názvu rotundy vstoupila komenda ve známost pod názvem „Vavřinecká nebo Jeruzalémská komenda.“ Templářští rytíři zde měli vlastnit mimo kostel i okolní domy. Tyto nemovitosti pak sloužily jako zázemí při pobytu výše postavených členů řádu u královského dvora.

Kolem takových staveb kolují často legendy nebo jen střípky neověřených, ale zajímavých zpráv. Také zde někdy po roce 1280 mělo dojít k vraždě komtura pražské komendy Jeruzalemské. Jeho vrahem se stal templářský seržant Slávek, který byl komturem tvrdě šikanován. Církev činila u příslušného templářského velkopreceptora přímluvu za Slávka s tím, že se podřídil řádovým trestům a činil pokání. Slávek tak na základě přímluv církve unikl trestu smrti. Pokání většinou probíhalo kajícnou poutí do Svaté země.

K roku 1294 se objevuje informace, že se komturem pražské Jeruzalémské komendy stal bratr Ekko (Ekko, magister domus S. Laurentii), nejznámější představitel templářského řádu na našem území.

Po zrušení řádu a převedení kláštera na johanity jej v červnu 1313 johanitský velkopřevor Bertold z Henneberka, se souhlasem krále Jana Lucemburského prodává dominikánkám od sv. Anny na Újezdě pod Petřínem. Za všechny nemovitosti zde zaplatily 130 hřiven grošů, což byla relativně nízká částka. Někdy těsně před rokem 1324 zahájily dominikánky přestavbu templářského kostela, kterou dokončily po roce 1339. Templářský kostel sv. Vavřince byl zbořen a na jeho místě byl postaven velký gotický chrám sv. Anny.   

Existenci kláštera Jeruzalém u sv. Vavřince potvrzují dvě (respektive tři) listiny. Z kronik to pak je zápis vztahující se k roku 1245 v Rukopisu dražickém v „Druhém pokračování Kosmovy kroniky“ z roku 1340, což je přepsáno i v Neplachově kronice z roku 1371, kde to je ovšem přiřazeno až k roku 1250.

Listina ze 7. září 1294 vydaná v Praze latinsky:

My, Václav II., z Boží milosti král český, vévoda krakovský a sandoměřský a markrabě moravský, dáváme tímto písmem ve známost všem, že . . . schvalujeme prodej majetku ve vsi Vodochody mistrem Ekkem a bratřími domu od sv. Vavřince řádu vojáků Templu Jeruzalémského v Praze Tobiášovi (Dobešovi) z Bechyně, biskupu pražskému.

Další listina je z 9. června 1313 zapsaná také v Praze rovněž latinsky:

Ve jménu Páně. Amen. Protože v běhu času vše pozemské s ním jako vlny vymizí, tak je moudře stanoveno ono potvrditi, co chceme uchovati k trvalé paměti, neboť z toho poznají potomci, co jejich předkové ustanovili a co si přejí, aby bylo neporušené uchováno.                                                                                        My, Bedřich Berthold z Hennebergu, velkopřevor špitálu svatého Jana Jeruzalémského v Čechách, Polsku, na Moravě a v Rakousích, činíme tímto listem každému známým, že my podle dobrozdání našich bratří v městě Praze u kostela svatého Vavřince ležící bývalé zboží templářů, které nám a našemu řádu spolu s ostatními majetky podle všeobecného dekretu svatého otce v Kristu papeže Klementa V. a celého nedávno ve Vienne konaného církevního koncilu… jsme prodali matce představené a sestrám řehole sv. Augustina řádu dominikánského při kostele s. Anny pod Petřínem smlouvu o prodeji tohoto bývalého řádového domu templářů u svatého Vavřince za 130 kop pražských grošů . . .

Poslední listinou je vlastně latinský opis druhé zprávy z 9. června 1313 pořízený v Praze v 17. století.

Není jistě bez zajímavosti, že zde poslední dobu života strávil a dne 9. března 1553 zemřel kronikář Václav Hájek z Libočan. V závěti klášteru všecko své jmění odkázal a byl pochován v kostele napravo od kostelních dveří pod kruchtou.

ARCHEOLOGICKÝ PRŮZKUM V KOSTELE SV. ANNY

Zatím jediný archeologický průzkum templářské památky v Praze byl proveden v letech 1956-1959 Archeologickým ústavem ČSAV v odsvěceném kostele sv. Anny (původně sv. Vavřince) v bývalém Anenském klášteře v Praze na Starém Městě.

Archeologický výzkum zachytil pod podlahou později vystavěného kostela sv. Anny část severního a jižního oblouku rotundy, která dovoluje určit její původní vnitřní rozměry, tedy o délce 8,90m a šířce 6,74m Tloušťka zdiva činila od 2,85 do 3 metrů, což nasvědčuje, že při pozdější přestavbě a dostavbě mohla být na ní vztyčena dosti vysoká stylová kupole, aniž by to ohrozilo statiku původní stavby.

Neobvyklý půdorys, který průzkum odhalil archeologům, dovoluje učinit závěr, že nový kostel byl podřízen zvláštnostem architektury, jakou se vyznačují ty nejdůležitější stavby tohoto řádu v Evropě. Je to především motiv centrály spočívající ve sbíhavosti stěn v půdorysu stavby navozující perspektivou jeruzalémskou “Anastasi“, zdvíhající se nad Kristovým hrobem. Obdobu lze nalézt u zbořeného Templu v Paříži, Laonu v Métách i Templu v Londýně. Templářští stavitelé postupovali tak, že apsidu rotundy odbourali a k ní přistavěli loď ze šikmo se sbíhajících dlouhých zdí. Loď byla zakončena zaoblenou apsidou podkovovitého půdorysu. Zde byly nalezeny i zbytky původního základu templářského oltáře, nad kterým byl umístěn gotický oltář do kněžiště následného kostela sv. Anny, postaveného řádem dominikánek. Templářský kostel touto přístavbou dosáhl délky 20,45m (vnitřní 18,10m).  

A jaké jsou nejnovější osudy bývalého templářského kláštera? Na konci 90. let uzavřela Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 s Národním divadlem v Praze a Ministerstvem kultury ČR nájemní smlouvu pro kostel sv. Anny na 99 let za symbolický roční nájem 1kč.  Nadace VIZE 97 si vytyčila jako jeden ze svých hlavních projektů rekonstrukci kostela sv. Anny. Bývalý klášter dnes spravuje Národní divadlo, které v roce 1992 rekonstruovalo střední křídlo pro potřeby baletního souboru.

Rekonstrukce kostela byla provedena na poslední chvíli. Jeho zajímavostí je především gotický krov s dvojicí hambalků, patečními spojkami a ondřejskými kříži pocházející z přestavby dominikánkami v první třetině 14. století, a tak jej můžeme považovat za nejstarší gotický krov v Praze. Věčná škoda, že při devastační úpravě v 70. letech 19. století byla snesena vyšší osmiboká patra věže kostela dominikánek. I tak patří kostel sv. Anny k nejvýznamnějším památkám gotického stavitelství u nás.