templářský řád 6
V další části kapitoly o templářích budu pokračovat v seznamování s místy jejich působení v Českém království. Nyní se bude jednat o Uhříněves, dříve samostatné panství, dnes součást hlavního města Prahy.
Uhříněves byla spolu s Čejkovicemi jednou z hlavních zemských templářských center tehdy chystané provincie Čechy, Morava a Rakousy a patří tak k nejvýznamnějším místům v Českém království, kde bylo prokazatelně doloženo založení templářské komendy. Označení komenda značilo, že v místě byl vystavěn opevněný dvorec nebo tvrz. Svědčí o tom i dobové listiny z roků 1292 a 1295, ale o nich se zmíním až později. Připomeňme si v krátkosti první zmínky o Uhříněvsi.
PRVNÍ ZMÍNKY
Její historie spadá do 13. století. Nejstarší záznamy pocházejí z období kolem roku 1227, kdy se pod názvem Vgrinewez objevuje ve výčtu lokalit. Další zmínka je v listině z roku 1228, kdy je Uhříněves zapsána ve vlastnictví kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, o čemž svědčí právě listiny z roku 1228 a 1233. Tehdy se o ní píše jako o Ugrina ves. Svůj název dostala patrně po svém zakladateli, jakémsi Ugrim, který se zde usadil a založil osadu.
V MAJETKU ŘÁDU TEMPLÁŘŮ
Kdy se Uhříněves dostala do majetku templářů nevíme, snad někdy kolem roku 1250. První listinný záznam o templářích je z roku 1292, to už zde ale byli nějakou dobu usazeni a měli zde i svoji komendu, u níž lze vytušit jistou ekonomickou funkci. Zde je na místě připomenout právě tuto první listinu týkající se přímo templářů. Nejenže byl v tomto roce vysvěcen zdejší kostel, ale také hraběnka Marie z Hardeggu a její syn Oldřich II. z Hradce darovali bratrům křižovníkům vojska Chrámu v Uhříněvsi podací právo kostela ve Stodůlkách, spolu s desátky a třemi poplužími (popluží je stará česká měrná jednotka plochy a rovnalo se asi 1 až 3,5 lánu. V Čechách se nazývala taková plocha, kterou stačilo obdělat jedno spřežení jedním pluhem). Listinu stvrdil pražský biskup Dobeš z Bechyně. Listina datovaná 29. prosincem 1292 v Praze zkráceně zněla:
„My, Tobiáš (Dobeš z Bechyně), z Boží milosti biskup pražský, všem, kdož tuto listinu shlédnou, zdar a lásku v Pánu…potvrzujeme, že Máří (Marie), hraběnka z Hardeku, vdova po Oldřichu (I.) z Hradce (de Noua domo; z Jindřichova Hradce), a její syn Oldřich (II.) v mé přítomnosti postoupili podací (právo) kostela ve Stodůlkách, které jim od dávných časů náleželo, bratrům templářům v Uhříněvsi spolu s desátky ze dvora a třemi poplužími ve Stodůlkách, které mají být kostelu vypláceny i při vysazení dvora jinému, a povoluje templářům kostel spravovat, užívat pro sebe důchodů z něho, avšak i vydržovat z nich vikáře.“
Patronát kostela ve Stodůlkách patřící templářům připomíná samotný Oldřich z Hradce ve své listině z 25. července 1294, která byla určená jako závěť. Ve zkrácené verzi se píše:
„V listině se jedná o závěť – zápis odúmrti Oldřicha (II.) z Nového domu (Hradce), která připomíná donaci z listiny z 29.12.1292. Zde věnuje majetek Křižovníkům řádu Německého, vyjímaje však kostel ve Stodůlkách, kterýž jsem dal Křižovníkům Templářským …“
Třetí listina, kde je zmínka o Uhříněvsi jako majetku patřící templářům je z roku 1295. V ní templářský velkopreceptor Bertram z Ezbeku stvrzuje prodej templářských statků ve Vodochodech (jedná se o Vodochody na Litoměřicku) a obchod uskutečnil mistr Ekko, komtur v Čejkovicích a Uhříněvsi. Znění listiny z Prahy 25. května 1295 je:
„My, pokorný velopreceptor řádu templářů pro Německo, Slezsko, Čechy a Moravu Bertram z Ezbeku, dáváme ve známost všem přítomným i budoucím, že potvrzujeme prodej řečeného (v listině z 7. září 1294 – prodej vsi Vodochody Tobiášovi z Bechyně biskupu pražskému, schváleném králem Václavem II.) statků našeho domu položeného ve Vodochodech, který učinil Ekko, komtur v Čejkovicích a Uhříněvsi, se souhlasem řádových spolubratří za 220 hřiven stříbra pražskému biskupovi Tobiášovi (Dobešovi) z Bechyně.“
DALŠÍ OSUDY KOMENDY V UHŘÍNĚVSI
Uhříněveská komenda přešla po zrušení templářského řádu na johanity u Panny Marie pod řetězem, kteří si ponechali tvrz s přilehlým dvorem a celým panstvím a za nichž došlo pravděpodobně k přestavbě komendy na tvrz. Podle všeho přináležely k uhříněveskému panství i okolní vsi: Kolovraty, Lipany, Přestavlky, Tehovičky, Voděrady a Zděbrady, což se dozvídáme z listiny z roku 1436, kdy český král Zikmund Lucemburský postoupil Uhříněves s poplužním dvorem, a právě těmito přináležejícími vesnicemi svému podkomořímu Janovi z Kunvaldu a Anně Kbelské. Nešlo však o velké lokality. Lze předpokládat, že uvedené vesnice patřily k uhříněveskému zboží již dříve, tedy byly i v majetku templářů, neboť v archivu johanitů se nedochovala žádná smlouva, která by ukazovala, že jejich řád vsi získal až teprve po zrušení templářů. Další osudy tvrze nemají s templáři už co do činění.
HLEDÁNÍ KOMENDY
Přesnou lokaci templářské komendy ale neznáme. Pojďme se nyní podívat na místa, kde se mohla nacházet. Favorité jsou zde hned tři: zámek Uhříněves, kostel Všech svatých a nejstarší budova v Uhříněvsi – tzv. „starý mlýn“.
Nový renesanční zámek v Uhříněvsi nechal vystavět v roce 1591 Jaroslav Smiřický a původní tvrz, kterou si měli vybudovat johanité, nechal přestavět pro hospodářské účely. Ta pak byla v letech 1740-1743 zbořena kvůli úpravě plochy pro nový barokní kostel Všech svatých. O templářské tvrzi není sice zmínka, ale víme, že johanité převzali majetek po zrušeném templářském řádu a mohli tak přestavět jejich komendu na svou johanitskou tvrz.
Co se týká kostela, tak ten současný Všech svatých byl postaven ve čtyřicátých letech 18. století. Ale určitě zde stával jeho nějaký předchůdce. Řád johanitů zde kromě tvrze měl vystavět také malý kostelík. Ovšem templáři stejně jako johanité byli církevní řád, takže i za jejich působení lze předpokládat nějakou stavbu sloužící k bohoslužbám. Mohla být součástí komendy anebo ji johanité při přestavbě rovněž upravili pro své účely? V některých pramenech se uvádí kostel sv. Vavřince, který se měl nacházet poblíž komendy, což by se asi více hodilo k řádu templářů, ale ani zde díky přestavbám nebylo nic prokázáno.
No a tím třetím místem je tzv. „Starý mlýn“, který je ze všech zdejších staveb nejzáhadnější, nejspíše to i majetek templářů byl, ale zřejmě ne komenda. Jde v podstatě o to, zda se jedná o tvrz nebo tzv. typ mlýna s věží. A právě o funkci a době vzniku této stavby panují stále nejasnosti. Každá z možností má své odpůrce i zastánce. Ve své publikaci „Paměti městyse Uhříněvsi a okolí“ z roku 1910 uvádí pan Semanský, že budova je 600 let stará a byla vystavěna templáři. Upozorňuje již v té době, že tento objekt byl na mlýn dodatečně přeměněn a dokládá to tvrzením, že obvodová zeď byla probourána pro vodní kolo a věž podkopána pro odtok vody, což je dodnes patrné z charakteru tohoto zásahu, který nemá žádné solidní zaklenutí v průrazu a který by ve starším období vzniku budovy byl proveden důkladněji. V důsledku tohoto zásahu věž popraskala svislými, dnes již stabilizovanými trhlinami. S tímto tvrzením souhlasí také pan Pirkl, jenž celý objekt v roce 1966 koupil a před celkovou rekonstrukcí jej podrobně prozkoumal.
Ve Wikipedii je k Uhříněvsi zmínka, že zde mezi významné stavby patří také renesanční mlýn na potoce, dříve sloužící jako templářská vodárna. Jedná se o stejnou stavbu jako je náš Starý mlýn? Pravděpodobně ano, neboť podobnost ve spojení mlýna a templáři je docela zajímavá.
Dnes prý svědčí o pobytu templářů jen nepatrné nálezy, např. sklepní klenby pod bývalou farou.
ZNAK UHŘÍNĚVSI
Popis znaku Uhříněvsi: Modrý štít s hradební stříbrnou zděnou korunou s pěti viditelnými výběžky, štít obklopen ozdobnou bronzovou obrubou. Patu štítu vyplňuje půda písčité (hnědé) barvy, z níž vystupuje městská brána se dvěma věžemi a po obou stranách připojenými částmi městské hradby, všechny stavby mají cimbuří a skládají se z kvádrů stříbrné barvy. Městská brána je opatřena zlatou do polovice zdviženou padací mříží, každá z obou věží má okno zlatě zamřížované, pak červenou valbovou střechu se dvěma zlatými makovicemi. Obě věže jsou pod okny zdobeny štítky, z nichž štítek na pravé věži je od vrchního pravého rohu nakoso stříbrnou barvou nad černou rozdělen (erb Smiřických), štítek na levé věži obsahuje ve stříbrném poli červený kříž se širokými konci, jehož ramena vybíhají do dvou špic (erb templářů). Před městskou bránou svatý Jiří usmrcuje draka. Postava světce je oděna železným brněním, zelenou suknicí a červeným, žlutě podšívaným pláštěm. Ze hřbetu vzpínajícího se bílého oře, červeně vystrojeného, vráží kopí do oheň soptícího jícnu okřídleného zeleného draka, jenž se svíjí pod koněm.
Je vidět, že si v Uhříněvsi váží své minulosti a svou sounáležitost s templářským řádem projevila i ve svém znaku. A v místním muzeu měli a možná ještě mají expozici věnovanou právě templářskému řádu. Jak bude možnost, tak určitě stojí za prohlídku.